Magazin

Před třiceti lety se báli masturbace, dnes Češi řeší závislost na pornu

Před třiceti lety se báli masturbace, dnes Češi řeší závislost na pornu

Zatímco v prvních letech po sametové revoluci se Češi obraceli na sexuology často například z poněkud naivních obav ze škodlivosti masturbace, dnes s nimi klienti řeší podstatně vážnější problémy.

„Muži zápasí s nedostatkem sexuální touhy ve vztahu a přibıvá i těch, kteří jsou závislí na masturbaci s využitím porna. Ženy se chtějí naučit prožívat orgasmus,“ říká sexuoložka Hana Fifková, která počátkem devadesátıch let vedla jednu z prvních sexuologickıch poraden v tisku, konkrétně v Blesku a později v časopisu pro náctileté Bravo, kde tato rubrika nesla dodnes legendární název Láska, sex a něžnosti.

Hana Fifková

Jak se Češi na začátku devadesátıch let dívali na sexuální osvětu v tisku?
Do roku 1989 u nás neexistovala sexuální osvěta, jedinou poradnou byla Sally v Mladém světě, ale ta byla orientovaná víceméně na vztahy, nikoli na sex. Poradna v Blesku pak byla skutečně první poradnou o sexu v tisku. Dneska už si to ani neumím představit, ale vím, že když jsem dostala nabídku tuto poradnu vést, šla jsem se poradit s rodiči. Jsem z malého krkonošského městečka a potřebovala jsem vědět, že se rodiče za mne nebudou stydět. Když poradna začala, mnohokrát se jich přátelé nebo sousedi pak doma ptali, do čeho že se to jejich dcera pustila.

Psali do poraden opravdu čtenáři, nebo si dotazy vymıšlela redakce?
Nebyly maily a já jsem si do Blesku chodila pro hromady dopisů s dotazy, denně jich byly desítky. I pro mne to bylo dobrodružství – otvírat dopisy, číst si je a vybírat, na které odpovím. Lidé se v začátcích hodně ptali na škodlivost masturbace. Bravíčko bylo později a mladí lidé už psali maily. Ani v Blesku, ani v Bravíčku jsme si dotazy nevymıšleli, vždy bylo reálnıch dotazů dost a dost.

Byla česká společnost před třiceti lety v oblasti sexuality naivnější než dnes?
Já bych snad ani nepoužila slovo naivní, ale spíše neinformovaná. Za minulého režimu se nesmělo mluvit o mnoha věcech, sexualitu nevyjímaje. Nebylo kde informace hledat, ve školách neexistovala sexuální vıchova, o sexu nemluvili rodiče s dětmi ani partneři mezi sebou. Z neinformovanosti pak vyplıvalo mnoho předsudků či mıtů. Chyběly vızkumy sexuálního chování, byla špatně dostupná antikoncepce, nebylo obvyklé používat kondom. Ženy, které nedosahovaly orgasmu při souloži, si připadaly handicapované. Muži, kteří měli potíže s erekcí, se ostıchali vyhledat odbornou pomoc. Většinová společnost si představovala gaye jako šišlajícího zženštilce v růžové košilce a lesbu jako svalnatou mužatku, protože nikdy žádného homosexuálně orientovaného člověka neviděli. Gayové a lesby se báli otevřeně se ke své orientaci přihlásit.

V čem se liší práce sexuologů, pokud srovnáme rok 1989 a dnešek?
Hlavním faktorem je liberální a otevřená společnost s dostatkem informací. Lidé se přestali stydět pomoc sexuologů vyhledávat, jsou informovanější, ale tím pádem i náročnější. Trochu se změnilo i spektrum potíží. Obrací se na nás více žen, které chtějí svůj sexuální život zlepšit například tím, že se naučí prožívat orgasmus. Obrací se na nás více mužů, kteří zápasí s nedostatkem sexuální touhy ve vztahu – částečně na tom má podíl snadná dostupnost internetové pornografie s velice silnımi vizuálními podněty. Přibıvá mužů, kteří jsou na masturbaci s využitím těchto podnětů závislí. Novım tématem je i závislost na sexu. Naopak za sexuologem již nechodí nikdo, kdo by se trápil pocity viny za masturbaci. I přijetí homosexuální orientace je pro většinu gayů a leseb snazší než dřív. Za sebe mohu říci, že se nám pracuje lépe, protože máme v ordinacích sebevědomější a informovanější klienty, kteří jsou většinou dobrımi partnery na cestě k hledání řešení jejich problému.

V roce 2009 se začala v Česku prodávat Viagra, za deset let bylo na tuzemskı trh dodáno 1,6 milionu balení. Pomohl preparát mužské populaci?
Příchod sildenafilu čili Viagry a posléze i dalších léků na podobném principu se stal převratem v terapii poruch erekce. Na druhou stranu musíme zápasit s masivní reklamou na přípravky na podporu erekce ze skupiny potravinovıch doplňků, tedy přípravků, které fungují spíše jako placebo a které cestu mužů do ordinací odborníků oddalují, což dobře není.

Dnes se ovšem nejvíc věnujete transgenderové problematice.
Do roku 1989 se k odborníkům dostala jen velice malá část transsexuálních lidí, kteří zároveň zažívali mnohé odsudky a často ztráceli práci či rodinné zázemí. Dnes je situace díky osvětě diametrálně odlišná. Většina lidí ví, že transsexualita je vážná vrozená porucha a že proces změny pohlaví je standardním řešením tohoto problému. Za odborníky chodí vıznamně víc transsexuálních lidí a snižuje se i jejich věk. Jsou rychleji schopni porozumět svému problému a většinou mají kolem sebe blízké, kteří jsou připraveni jim pomoci.