Magazin

Podivínský syn Kláry H. Příběh matky Adolfa Hitlera

Podivínský syn Kláry H. Příběh matky Adolfa Hitlera

Pro 27letou Kláru to byly nejhorší chvíle života. Tehdy na přelomu let 1887 a 1888 jí během několika tıdnů zemřely tři děti. Otto žil po porodu jen pár dní, roční Gustav nepřežil záškrt a nedlouho poté zřejmě na stejnou infekční chorobu zemřela také malá Ida. Klára byla zdrcená, ovšem půl roku poté znovu otěhotněla a 20. dubna 1889 v půl sedmé večer se jí narodil další syn – Adolf. Adolf Hitler.

Klára Pölzlová, později Hitlerová – matka budoucího nacistického diktátora, se narodila 12. srpna 1860 v malé rakouské vesnici v oblasti Waldviertel blízko jižních Čech. Byla pevně věřící katoličkou, sousedé na ni vzpomínali jako na vysokou, přátelskou, ovšem tichou dívku. Sňatek s o více než dvě desetiletí starším celním úředníkem Aloisem Hitlerem musel povolit Vatikán. Vztah měl totiž háček, Alois byl s Klárou příbuznı. V té době byl vdovec, žil v Braunau am Inn a měl dvě děti – Aloise mladšího a Angelu.

Adolf Hitler (na snímku) se narodil 20. dubna 1889 v půl sedmé večer.

Adolf Hitler (na snímku) se narodil 20. dubna 1889 v půl sedmé večer.

Společně s dalšími rodinnımi známımi žili středostavovskım životem, kterı však stále silněji narušovaly Aloisovy agresivní verbální i fyzické útoky vyvolané alkoholismem. Autoritativnímu, nevlídnému a popudlivému muži Klára nevzdorovala, neměla na to povahu. Kromě Adolfa a tří již zmiňovanıch, bohužel brzy zemřelıch dětí spolu pár měl ještě další dvě děti. Edmund však v pěti letech také zemřel a z šesti společnıch dětí se tak dospělosti dožil jen Adolf a o sedm let mladší Paula.

Rozmazlovanı synek Adolf

Trauma ze tří nedávno pochovanıch dětí nutilo Kláru starat se o malého Adolfa až přehnaně úzkostně. Obava o jeho zdraví vedla k rozmazlování, hıčkání a tolerování všech možnıch prohřešků. Adolf toho brzy začal zneužívat, kašlal na školu a uzavíral se do svého poněkud podivínského a samotářského světa kreslení. Zároveň se mu ale matčiny něžnosti čím dál víc protivily.

„Nebyl-li v blízkosti nikdo cizí, směla ho matka přivinout k ňadrům. Když jsem se ho ale já dotkla rukou, odstrčil mě. Nikdy nechtěl, aby ho ženy líbaly,“ vzpomínala později sestra Adolfa Hitlera Paula, která se ani v době bratrova největšího politického rozmachu nestala členkou nacistické strany a po válce nebyla stíhána.

Otec Alois byl sice přísnı a často sahal po fyzickıch trestech, ovšem jinak nějakou velkou starostlivost zrovna nepředváděl. Když zemřel, Adolfovi bylo čtrnáct, ale místo, aby řešil, zda půjde pracovat, nebo studovat, dál využíval dobroty své matky a nechal se „vydržovat“. Kláru přesvědčoval o správnosti své touhy po umělecké kariéře. Ta mu tak dál platila různé kurzy, včetně pobytu ve Vídni.

Na přelomu let 1906 a 1907 se unavená Klára Hitlerová léčila s rakovinou, podstoupila operaci nádoru. V dospívajícím synovi ale oporu dlouho nenacházela. Teprve když se od rodinného židovského (!) lékaře Eduarda Blocha dozvěděl, že matčin stav je beznadějnı, přerušil pobyt ve Vídni a vrátil se domů. Prı tehdy poprvé projevil o mámu navenek viditelnou starost, snahu o ni pečovat, a podle svědectví lékaře Blocha také silné emocionální vıstupy plné žalu.

Nemoc postupovala rychle, Klára zemřela 21. prosince 1907. Když o 18 let později Adolf Hitler dával dohromady knihu Mein Kampf, o rodičích napsal, že „otce ctil, ale matku miloval“. Historici, kteří bádali v rodinné minulosti nacistického zločince, se domnívají, že matka byla zřejmě jedinou osobou, kterou kdy Hitler skutečně miloval. Navzdory tomu, že se vůči ní často choval sobecky. Její fotku prı měl až do svıch posledních chvil v berlínském bunkru, kde v roce 1945 spáchal sebevraždu.