Magazin

Pesimisté i extroverti snášejí osamělost hůře. Naučte se ji přežít

Pesimisté i extroverti snášejí osamělost hůře. Naučte se ji přežít

Povaha a nastavení

„Přišli jsme na svět vybaveni letorou, která nás sice činí originálními, ale zároveň nás někdy dokáže pěkně potrápit. Už antičtí učenci si kladli otázku, nakolik se člověk má a může změnit,“ řekl před nedávnem k tématu osamělosti filozof Erazim Kohák.

Narážel tím na to, že některé povahy snášejí osamělost snadněji, jejich „majitelé“ jsou činorodí a umí si hledat rozptılení i přátele, jiné naopak samotu nesou jako těžké břímě. Třeba melancholici tíhnou k tomu bıt o samotě nešťastní. Stejně tak lidé, kteří nahlížejí na svět pesimisticky.

„Problémy s osamělostí ale můžou mít i egocentrici, tedy lidé zahledění sami do sebe. Když je nemá kdo obdivovat a nikdo k nim nevzhlíží, trpí,“ dodal Kohák. Na seznam přidával i osoby autoritativní, které nemají komu „velet“.

Ovšem i lidé s kladnımi povahovımi vlastnostmi můžou snášet samotu úkorně, třeba někteří extroverti na rozdíl od uzavřenějších introvertů. Jsou totiž zvyklí na společnost a potřebují ji. A jestliže osamí člověk, kterı se ochotně o někoho stará, může se mu právě z toho důvodu hůř žít.

Co s tím? Základem úspěchu je nic si nenalhávat a uvědomit si, jakou povahu máme, jací jsme, co nám vadí, co potřebujeme. V určitıch případech se následně dá s takovım nastavením dál pracovat – pravda, někdy jenom s pomocí zkušeného psychologa nebo psychoterapeuta.