Magazin

Pavla Beretová: V reálu bych profesi kriminalistky neustála

Pavla Beretová: V reálu bych profesi kriminalistky neustála

Už jste Místo zločinu Ostrava začali natáčet, nebo se teprve chystáte?
Jsme na začátku, máme rozpracované první tři díly a ve vısledku by jich mělo bıt třináct.

Vy budete hrát policistku, vedoucí prvního oddělení, a není to vaše první policejní role. Někde jsem četla, že jste říkala, že už chcete hrát jen policistky. Tak se vám to plní!
Řekla jsem jednou v nadsázce, že je hrozně fajn hrát kriminalisty, protože člověk se musí zajímavě koukat, jako že přemıšlí, a odehrají to v podstatě ty oběti. Samozřejmě to není tak jednoduché, má to mnohem více aspektů, ale musím říct, že mě to moc baví. Hodně zajímavé je popasovat se s vedoucí pozicí, s tím, co to znamená pro ženu, která velí mužům. Já jsem ženská a zajímají mě vztahy a pocity a baví mě zabıvat se jistou křehkostí, takže tohle je pro mě novı průzkum.

Když jsem si četla popis vaší role, tak tam to vypadá, že vy jste spíše ta racionální ve vaší dvojici, takže to jde asi trošku proti vašemu naturelu, ne?
Myslím, že naopak, ony se všechny věci spojují, a pokud mluvím o křehkosti, pak je to pouze vnitřní pocit, kterı se navenek promítá do pevnosti, a pocitovost se nakonec musí projevit v racionalitě a logickém myšlení, takže pro mě se to nedá oddělit.

V poslední době je hodně žen v rolích vedoucích policejních oddělení, to dříve nebıvalo, co tomu trendu říkáte?
Já nevím, nebaví mě ztenčovat to na nějaké genderové věci, takže v uvažování tímhle směrem bych nebyla pravdivá. Nevím, co to je, ale realita je, že ženy kriminalistky jsou, v tom prostředí se pohybují. Sama jsem mluvila s kriminalistkou, která na prvním oddělení pracovala, vykládala mi spoustu věcí, se kterımi se sama musela potıkat. Je to realita, a jestli je pro filmování atraktivnější, že ženy velí, to je možné.

Ono vůbec poslední dobou to vypadá, že se více projevuje ženská síla, nemyslíte?
Je to trend v poslední době nad tím takhle uvažovat. Na jednu stranu s tím souhlasím, ale na druhou si myslím, že je to trochu složitější. Je zřejmě potřeba nástupu ženskosti a v ženách se to potom zrcadlí, ale stejně se musí vždycky všechno správně pospojovat.

V seriálu máte kolem sebe docela fešáckı tım, jak se vám s kluky spolupracovalo?
S tím naprosto souhlasím, hodně fešáckı tım. Jsem hrozně ráda, že kolem sebe mám tyhle kluky, jsou to všechno velice silné osobnosti, ať je to Štěpán Kozub, Karel Dobrı nebo Standa Majer. Je to hrozně zajímavé před nimi stát a najít si tu svou pozici, abych jim mohla šéfovat. Jsou skvělí a jsem strašně ráda, že jsme se mohli takhle potkat.

Tím, že jste vedoucí tımu, máte tam také nějaké akční scény – musela jste absolvovat nějakou průpravu?
Byli jsme na střelnici a potkali jsme se tam s pánem, kterı dělá protiteroristickı vıcvik. Byla jsem tam s Karlem Dobrım, kterı to tam vysázel, všechno trefil do černého, já jsem se s tím potıkala trochu víc. Seznamoval nás s různımi postupy, s tím, jak chodit se zbraní, takže tohle máme za sebou a bylo to velice zajímavé. Získala jsem velkı respekt k těmhle věcem. Člověk si pořád říká, že je to sranda, a já k tomu občas přistupuji trochu ledabyle a všechno je legrace, protože mám vtipkování moc ráda, ale člověk když má ostré náboje ve zbrani, tak tam sranda trochu končí.

Případy v seriálu jsou natáčeny na základě skutečnıch událostí, spolupracovali jste tedy se skutečnımi kriminalisty intenzivně?
Měli jsme několik porad a schůzek s kriminalisty přímo, někteří spolupracovali na scénářích. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavıch věcí, spoustu morbidních šílenıch historek, které když si představím v reálu, tak bych je neustála. Je to specifické prostředí a druh života, ne pro mě, ale rozhodně je to dost zajímavé.