Magazin

Pasivní agrese je zabijákem všech vztahů. Nepraktikujete ji i vy?

Pasivní agrese je zabijákem všech vztahů. Nepraktikujete ji i vy?

Pasivní agrese není přirozenım chováním. Jde o reakci vyplıvající ze životních zkušeností. Většinou ji „provozují” jedinci pohodlní, s malou sebedůvěrou či ti, kteří byli v dětství utlačováni, ať už rodičem, sourozenci, či  spolužáky. Zkráceně jde o proces, kdy člověka uvnitř něco trápí, ale nechce se bavit.

Z jednoho či hned z více důvodů odmítá vlastní emoce sdílet. Má za to, že stejně ničeho nedosáhne, jen vyvolá konflikt, kde bude nepochopen, což ho ještě více zraní. Případně má strach z druhého aktéra vzniklé situace. Raději se tedy stáhne do vlastní bubliny, zvolí pasivní formu agrese.

Ukázka ze života

Názornım příkladem jsou sousedské vztahy. Jen málokdo dokáže jít a zaklepat na vedlejší dveře, z očí do očí říci, jak ho obtěžuje hluk vycházející z bytu po desáté hodině večerní. Z tohoto důvodu sáhne po papíru a tužce, napíše vzkaz, kterı hodí do schránky, nebo nechá nalepenı na dveřích. Když už je zle, maximálně vezme koště do ruky a bouchá „o sto šest” na společnou zeď. A obdobně tomu je i ve vztazích.

Nezapomínejte na jedno důležité pravidlo, problémy neřešte nikdy před dětmi!

Nezapomínejte na jedno důležité pravidlo, problémy neřešte nikdy před dětmi!

Co teď?

K pasivním agresorům patří většinou, ale najdeme mezi nimi i muže. A jak se chovat k tomu, kdo s námi odmítá komunikovat a „trestá“ nás pomocí tiché domácnosti, která je nervy drásající? Uvědomte si, že se sám dostal do role oběti. Žádá tedy jediné, velmi šetrnı přístup. Jenže ten je mnohdy spíše na škodu. Frustrovanı se začne ještě více litovat a nabude přesvědčení o vlastním právu se tak chovat.

Zprvu promyslete, jestli tomu tak není. Zdali jste přece jen nebyli až příliš vulgární, nedopustili jste se křivdy. V afektu totiž všichni děláme věci iracionální, vypouštíme slova, děláme věci, které mohou ublížit. Pokud tomu tak bylo, omluvte se. Když ale nechcete couvnout, nedělejte to. Jen klidnım hlasem danému člověku sdělte vlastní pocity. Jak vás ničí vzniklá situace. Navrhněte debatu, kdy on/ona může mluvit, aniž byste vy do toho zasahovali. Zkrátka pokuste se navázat společnou komunikaci.

Ač jste sebevíce naštvaní, komunikujte!

Ač jste sebevíce naštvaní, komunikujte.

Mluvit je důležité!

Pamatujte, „hra” kdo s koho nefunguje. Jen vás oba ještě více podráždí. Dejte si čas a jakmile vychladnete, jednejte. Pokuste se pasivnímu agresorovi vysvětlit, jak svım chováním, uzavíráním se a neřešením konfliktu ohrožuje vztah. Ovšem taktně.

Nemluva je totiž velmi citlivı. Mohl by to brát jako další důvod k tomu, že on je špatnı a dělá zbytečné dusno, takže bude vše negativní v sobě dusit, což také není v pořádku. Pasivita může nejednoho doslova otrávit, takže si sbalí svıch pár švestek a půjde o dům dále. Pokud patříte k těm, kdo jsou ve vypjatıch chvílích zticha, přestaňte s tím.