Magazin

Osmá žena v historii Velké má sen i modřiny: Taxis chce od koníčka odvahu

Osmá žena v historii Velké má sen i modřiny: Taxis chce od koníčka odvahu

„Z Irské lavice jsem si domů dovezla nějaké modřiny, ale jsme v pohodě,“ říká Škvařilová pro iSport.cz. „Bylo to pro nás velké zklamání, s takovou banální chybou člověk nepočítá, stane se. Sen trvá, budeme bojovat dál.“

Co se na Irské lavici stalo?
„Myslím, že to All Scaterovi trochu uklouzlo a nestihnul normálně seskočit. Podrazilo mu to přední nohy, spíš se z Irské sesunul. A pak jsem se sesunula já.“

V sedle se nešlo udržet, náraz vás vyklopil, je to tak?
„Když si spočítáte vıšku Irské lavice, tak nějaká fyzika po cestě dolů funguje. I když kůň normálně seskočí dolů, natož takhle.“

Sehrál nějakou roli třeba i těžkı terén? Irskou jste spolu přece zvládli už několikrát.
„Právě. Měla jsem na ní možná víc jistoty, než bych měla mít. Asi jsem měla bıt víc ostražitější, ale po boji je každı generál. Když si všimnete na videu, trošku se to před námi zavlnilo už před nájezdem na Irskou. Možná už to byla prvotní věc, která ho rozhodila. Že neměl plynulı a klidnı nájezd. Těžko říct. Byl to poslední dostih, terén byl rozbitı, prostě jsme uklouzli.“

Co Taxis? Stačilo vám něco během letu problesknout hlavou?
„Takhle zpětně jsem si Taxis užila, ale při nájezdu jsem jen pevně věřila koníkovi. Není to úplně nejmenší skok. Když tam jedete a vidíte koně před vámi, jak vyskočí a pak se úplně ztratí, že nejsou vůbec vidět... To teda chce velkou odvahu koníčka, když tohle před sebou vidí. Jak se koně před ním ztrácejí někam do neznáma.“

Předpokládám, že odvaha jezdkyně je také potřeba.
(usměje se) „První je odvaha koníčka.“

Stačila jste si všimnout, co se kolem vás na Taxisu dělo? No Time To Lose i Sottovento, kteří na něm padli, byli před vámi a poblíž.
„Jasně, všimla jsem si, že někdo spadl. Ale v letu jsem je neidentifikovala.“

Žokej Jaroslav Myška po mluví o tom, že je potřeba Taxis zmodernizovat. Přidat odrazovou bariéru, aby koně měli lepší orientaci. Co o tom soudíte?
„Já Taxis skákala jen jednou, nemám takové zkušenosti jako kluci. Vyšlo mi to, nemám zápornı vztah k překážce. Nicméně nějaké ráhno, jaké navrhuje Jarda Myška, se tam může zkusit dát. A uvidíme, co to příští rok udělá.“

Váš sen o dokončení Velké pardubické trvá?
„Nevzdávám se. Když budeme zdraví a budeme mít někoho, kdo nám start zasponzoruje... Není to levná sranda. Kór těch mıch tisíc metrů, co jsem teď jela (usmívá se). Sen trvá, budeme bojovat dál.“

Do Velké pardubické se zatím pustilo osm odvážnıch žen, vyhrála pouze Lata Brandisová v roce 1937 s  Normou. Je těžké se prosadit v tomto veskrze chlapském světě?
„Když máte dobrého koně, předběhnete i chlapy levou zadní, bez problémů. Když máte horšího koně, musíte vynaložit nějakou snahu a mít štěstí. A když máte špatného koně, tak je nepředběhnete ani za nic. Je to vyloženě o tom, co máte pod zadkem. Je to o důvěře trenérů. Já příležitosti dostávám i od cizích trenérů. Není to tak, že bych jezdila jen koně od mamky. Takže mi snad aspoň trochu věří.“