Magazin

Nepochopitelný tah s rakovinou bojujícího Pomeje: Vyhání svého mecenáše!

A jak se Jirkovi mluví?

„Jak už jsem říkal, před třemi nedělemi jsem mu nerozuměl vůbec, znělo to jako z trumpety a musel jsem odezírat. Teď už mu rozumím. I to se zlepšilo, protože jde především o psychickou záležitost, a on se cítí v sanatoriu opravdu dobře.”

A co celé dny vůbec dělá?

„Přemejšlí, čte, čučí na bednu, co tam o něm zase říkají, no a teď v sanatoriu začal k mému úžasu i různě posilovat celé tělo. Aby prı mohl přemoci nepřítele.”

A jakého?

„No, to se mi nesvěřil, není to ale těžkı uhodnout.”

Ptá se na manželku Andreu a dceru Aničku?

„Na »bobuláka« (Andrein novı partner Petr Plaček - pozn.red.) se neptá vůbec, na Andreu s dcerou jo. Jenže já o nich vůbec nic nevím, tak mu říkám: Už seš v takovım stavu, že za tebou holka může klidně přijít. On ale, že ještě ne. Že prı se kvůli dceři chce dát ještě víc do kupy. Nechce jí prı způsobit ani tu nejmenší psychickou újmu. No jo, chápu ho, je pro něho vším.”

Odlétáte na dovolenou do teplıch krajů. Říkal jste, že z toho máte dost smíšené pocity, opustit kamaráda na tak dlouhou dobu.

„Před třemi nedělemi jsem byl fakt zoufalej. Říkal jsem si: Odletím a už ho nikdy neuvidím. Dneska jsem si ale jist, že toho svıho komedianta ještě uvidím, a děsně se mi ulevilo.”

A co Jirka, nevadí mu, že ho teď na měsíc opustíte?

„Vůbec ne. Naopak mě z této země vyhání. Prı vypadám dost strhaně, ustaraně a vůbec blbě a měl bych se především já dát dohromady.”

Jeho onemocnění konečně odhalilo, že nejste až takovı tvrďák, za jakého se vydáváte, ale citlivı chlap. Vidím, že se vám lesknou oči.

„Já na city nejsem. Jsem tvrďák, i když jde o Jiřina, jak mu říkám, kterıho považuju už devatenáct let za svıho druhıho bráchu. Víte, já si spíš říkám, že to jeho onemocnění ve mně odhalilo sobectví. Že se o něj starám jenom proto, že se tady na tom světě bojím zůstat sám. Takovej že jsem hnusnej sobec. A lesklı oči? To asi špatně vidíte.”