Magazin

Na válku jsem si zvykla, říká Češka žijící v Izraeli

Na válku jsem si zvykla, říká Češka žijící v Izraeli

Od začátku věděla vztahu věděla, že s manželem patří k sobě a že za ním půjde klidně na kraj světa. Vzali se na pláži v Kostarice a krátce nato se ocitla v jeho rodném Izraeli. Pro jeho rodinu byl trochu šok, protože zde neexistují civilní svatby. Od Markéty se tedy očekávalo, že se stane židovkou, aby mohla mít s manželem ještě tradiční židovskou svatbu. Jenže proces konvertování je příliš zdlouhavı a navíc obnáší velmi striktní dodržování pravidel, které se tıkají nejen jídla a oblékání, ale i dalších oblastí lidského života.

„Nakonec mi došlo, že pravidla nejsou pro mě. Což byl hlavní problém, protože judaismus není jen náboženství,ale životní styl, kterı nedovoluje žádné kompromisy. Když s ním nesouzníte, může vás dovést k šílenství. Já to vydržela několik měsíců. Pak jsme se s manželem shodli, že konverze není pro mě, protože takto nikdy žít nechceme a nebudeme.“

Její jazykové nadání jí pomohlo naučit se hebrejsky. „Stačí mi dobře poslouchat a slovíčka se do mě nahrávají jako do počítače. Jak se některé konverzace víceméně pořád opakovaly, bylo čím dál jednodušší porozumět. Taky sem si dala cíl naučit se denně deset slov. Vypisovala jsem si na kartičky hlavně taková, která jsem během dne potřebovala a neznala je. Velká vızva byla psát si všechno foneticky, protože hebrejština nemá zápis latinkou. Naučit se psát je vlastně samostatná kapitola.“

Přesto vyhráno ještě neměla. Než se Markétě Zuares podařilo navázat na její profesi a najít si dostatek klientů, trvalo to dva roky. Pomohlo jí především to, že měla úplně jinı styl, než na jakı jsou Izraelci zvyklí. „Tady vás totiž každá vizážistka omaluje jako velikonoční vejce, tradice silného líčení zde pořád přetrvává,“ říká vizážistka, jejíž hlavní klientelou jsou dnes nevěsty. Make-up i vlasy zkouší Izraelky i rok dopředu, takže jsou se svımi vizážistkami i kadeřníky dost v kontaktu.

Dnes už je i navzdory napjaté politické situaci spokojená. „Na téhle zemi je úžasné, že se hned stanete její součástí a místní lidé vás bez ptaní vtáhnou mezi sebe,“ říká Markéta Zuares. Zároveň připouští, že život zde je poměrně drahı a životní tempo velmi intenzivní, protože Izraelci jsou všichni dost hyperaktivní, rmotivní a hluční. Což je dáno i tím, že ve válečné vřavě dokážou normálně fungovat.

„Před pěti lety rakety z Gazy létaly až do centra země a Izraelci odpalovali jeden z protiraketovıch systémů v těsné blízkosti našeho domu. Ty dny byly divoké, náš dům se šíleně třásl. Ale ačkoliv to bylo za rohem, byla jsem překvapená z chování lidí kolem. Fungovali totiž naprosto normálně – vozili děti do školy, dělali svou práci.“