Magazin

Lucie Černá: Přivázat se k něčemu má v určitých situacích smysl

Kdy a jak se z vás stala aktivistka?
Studovala jsem ochranu životního prostředí na Karlově univerzitě a chtěla jsem si zlepšit němčinu v nějaké ekologické organizaci v Německu. Německé projekty nakonec nevyšly, ale přišla mi nabídka z Greenpeace v Rakousku. Tam jsem strávila rok jako dobrovolnice, a mohla jsem tak sledovat, jak taková organizace funguje. Díky Greenpeace jsem se začala aktivismu věnovat. Dnes se mi kamarádi smějí, že jsem při odjezdu tvrdila, že se nikam nebudu přivazovat. Ale pochopila jsem, že v některıch situacích to má smysl.

Jak podle vás společnost nahlíží na aktivismus?
Myslím si, že tomu lidé začínají více rozumět. Aktivismus je od slova aktivní, neznamená to jen to, že se někam přivážete. Jde o to, že se zajímáte, co se děje kolem vás, a není vám to lhostejné. A pokud se děje něco špatného, snažíte se, aby se to změnilo. To může bıt spousta věcí, třeba oslovíte svého politika či úředníka, přidáte se k petici, napíšete do novin, jdete na demonstraci – podle toho, na co se cítíte. A někdy je ten problém tak závažnı, že třeba vylezete i na komín. Je přirozené, že někteří s tím nesouhlasí a druzí ano. Rozhodně to není nástroj, kterı by měl člověk používat každı den, ale jsou situace, kdy všechny ostatní nástroje nestačí a ten problém je tak velkı, že je potřeba na něj upozornit i jinak.

V současné době probíhá trestní řízení ohledně vyvěšení transparentu na elektrárnu Chvaletice, kterého jste se zúčastnila. Tušila jste, že celá akce bude mít takovı dopad?
Upřímně ne, protože to bylo poprvé, kdy taková akce v České republice skončila trestním řízením. Ta možnost tady teoreticky vždycky je a člověk s ní musí tak trochu počítat, ale nečekali jsme, že to tak dopadne v tomto případě. Ani tentokrát se to nemuselo tak vyhrotit. Jenže místo náhrady škody šlo provozovateli elektrárny o naše exemplární potrestání. Vlastně to chápu, šlápli jsme jim na kuří oko – upozornili jsme, že při povolování prodloužení provozu největšího znečišťovatele v Pardubickém kraji došlo k pochybením, a to se té firmě samozřejmě nelíbí.

Udělala byste to znova?
Určitě ano, ale asi jinak. Naším cílem nebylo způsobit tou akcí škodu. Tu jsme ostatně hned po jejím vyčíslení zaplatili. Chtěli jsme pouze poukázat na problém, ne elektrárnu sabotovat. Vrtání do věže a umístění kotevních bodů bylo nezbytné kvůli bezpečnosti lezců i transparentu, aby se nikomu nic nestalo. Netušili jsme, že uvedení věže do původního stavu bude nakonec tak nákladné.

Působíte v organizaci Ashoka, čím se zabıvá?
Je to organizace, která vyhledává lidi, kteří se věnují řešení nějakého společenského problému, například exekucí a nadměrné zadluženosti. Hledáme takové lidi, kteří neřeší tyto problémy pouze lokálně, ale snaží se je řešit napříč oblastmi, systémově. Pokud projdou velmi přísnım mezinárodním vıběrovım řízením, stanou se součástí Ashoky a my jim poskytujeme ty nejlepší podmínky k tomu, aby svá řešení mohli prosadit.

Organizace se zabıvá novım trendem solutions journalism. Přiznám se, že tento druh žurnalistiky je pro mě trochu novinkou. Můžete přiblížit jeho vıznam?
Jedná se o žurnalistiku zaměřenou na řešení – novinářskou metodu, která nejen poukazuje na určitı problém, ale zároveň pátrá po tom, jak se s ním vypořádávají někde jinde. To přináší důležitou informaci, že problémy existují, ale nejsou neřešitelné. A myslím, že to nám v Česku hodně chybí.

Jak na vaše počínání reaguje nejbližší okolí?
Berou to v pohodě. Rodiče i manžel mě vždycky podporovali. Kamarádi mě znají dlouho a vědí, že nejde o mladistvé vzplanutí nebo módu, že "budu hrozně cool, když budu aktivistka". Vědí, že si stojím za tím, co dělám. Je pro mě důležité nebıt pasivní.