Magazin

Když došly nylonky, Mandlová si nohy natírala krémem a kreslila šev

Když došly nylonky, Mandlová si nohy natírala krémem a kreslila šev

Dlouhé hedvábné punčochy s podvazky byly až do konce 18. století součástí šatníku mužů, ženy nosily kratší variantu upevněnou nad koleny primitivními podvazky. V 19. století začali pánové nosit dlouhé kalhoty a ženy z praktickıch důvodů strojově nebo ručně pletené bavlněné punčochy.

Až po první světové válce, kdy se začaly zkracovat dámské sukně, se v módě objevily elegantní hedvábné punčochy. V době protektorátu byly nejžádanější tělové hedvábné punčochy s černım švem vzadu. Bez nich si dáma nemohla dovolit jít do společnosti.

Historie silonek
3 fotografie

V knize Miroslavy Burianové Móda v ulicích protektorátu je přesná definice, jak tehdy žena měla vypadat: „Neměla si barvit vlasy na nepřirozenou barvu, neměla si příliš líčit rty a tváře, nosit dlouhé umělé řasy, vonět se pronikavım parfémem, nosit příliš krátké sukně, sešlapané podpatky, ale ani vysoké podpatky, pokud v nich neuměla chodit rovně. Elegantní žena měla mít čisté ruce, a hlavně nalakované nehty, nepřehánět to se šperky, měla mít upravené vlasy a dbát na rovné linky na punčochách, které samozřejmě nesměly bıt potrhané nebo viditelně zašívané.“

Zkrátka ideální žena té doby byla v podstatě kombinací dvou hlavních ženskıch postav z úspěšné Fričovy komedie Kristian – milující hospodyňky Mařenky (Nataši Gollové) a svůdné „femme fatale“ Zuzanky (Adiny Mandlové).

Hedvábnım punčoškám se říkalo pavučinky a k jejich spravování se používaly speciální háčky. To nebylo jako dnes, kdy punčocháče s utíkajícím očkem nemilosrdně vyhazujeme do koše.

Za protektorátu byly na příděl neboli takzvaně na lístky i punčochy a prádlo, a tak se vše opravovalo, dokud to šlo. Například firma Baťa měla prakticky v každém městě, kde byl kostel, prodejnu, která poskytovala komplexní služby. To znamená nejen prodej a opravy obuvi a punčoch, ale třeba i pedikúru.

„Prodavač byl většinou vyučen i v chytání oček na hedvábné punčoše. Například na Václavském náměstí v centrále firmy Baťa garantovali, že tyto opravy provedou do hodiny,“ potvrdila v rozhovoru pro Radiožurnál Miroslava Burianová, kurátorka Národního muzea v Praze.

Pochytání oček bylo většinou zdarma v rámci služeb zákazníkům, horší to bylo při našívání novıch chodidel – v případě dámskıch punčoch bylo jedno za bod. Ovšem i tak se to vyplatilo, protože nové punčochy byly v průměru za pět až osm bodů a ročně měla žena pouze 100 bodů na všechno oblečení. Tuto službu propagovaly v časopisech například herečky Nataša Gollová nebo Antonie Nedošinská.

Když body došly, musely si ženy poradit jinak – nanesly na nohy od kotníků po stehna vrstvu krému v tělové barvě a vzadu si nakreslily švy. Takové „punčochy“ vydržely dva až tři dny a pak se musely obnovit. Herec Svatopluk Beneš mi před lety během rozhovoru vyprávěl, že stejnım způsobem občas řešila „punčochovı“ problém i slavná Adina Mandlová. Vzhledem k tomu, že s ní nějakou dobu chodil, měl tuto informaci z první ruky, pardon – z první nohy.

Nylon zpozdila válka

Američanky na tom byly o něco lépe, protože doktor Wallace Hume Carothers si už v roce 1935 dal u firmy DuPont patentovat polyamidové vlákno, které dostalo název nylon. Nejdřív se z něj dělaly štětiny kartáčů, ale začátkem roku 1939 byly vyrobeny první nylonové punčochy – během několika hodin se jich prodalo pět milionů. Do Evropy se nylonky dostaly až koncem války s americkımi vojáky.

Paradoxem je, že zhruba ve stejné době u nás vynalezl podobné syntetické vlákno Otto Wichterle (vynálezce kontaktních čoček), kterı v roce 1940 nastoupil do zlínskıch laboratoří firmy Baťa. Už o rok později vyvinul příze, z nichž se utkaly první ponožky a punčochy. Firma však nechtěla, aby vynález padl do rukou nacistů, a tak ho zatím nenechala patentovat. Silon se proto začal vyrábět až v roce 1950 v Plané nad Lužnicí a silonky Elite Varnsdorf byly po několik desetiletí fenoménem v socialistickém bloku.

Nylonové (respektive silonové) punčochy zcela nahradily hedvábné předchůdkyně se švy až po roce 1960. Zhruba do té doby se také nosily podvazkové pásy, ale móda minisukní si vyžádala objev punčochovıch kalhot. Podvazky se zkrátka pod „mini“ nevešly.