Magazin

Jedno praní uvolní do vody stovky tisíc mikroplastů, potvrdila studie

Jedno praní uvolní do vody stovky tisíc mikroplastů, potvrdila studie

Některé textilní materiály pocházejí z přírody, například bavlna. Jiné, třeba viskóza, mají v přírodě svůj původ, ale pomocí chemie se doupravují do vhodné podoby. Zhruba 70 procent všech používanıch textilních materiálů je však ryze syntetickıch. Mluvíme o polyesteru, akrylu a polyamidu, které vznikají převážně z plastu. Takže pokud se snažíte omezit svou produkci plastového odpadu, je dobré se zamyslet i nad tím, kolik takovıch pet lahví, s trochou nadsázky, nosíte dennodenně na sobě.

Umělım vláknům vděčíme za mnohé. Vynález polyesteru dal za vznik také celému módnímu segmentu fast fashion. Jenže nadprodukce oblečení, které dosahuje mizerné kvality a bylo ušito ze syntetickıch materiálů, naší planetě škodí. Jmenovat můžeme jeden z hlavních činitelů – uvolňování mikroplastů do vody během praní.

Co jsou to mikroplasty?

Pravděpodobně jste se již s pojmem mikroplasty setkali. Ostatně jeho mediální popularita stále stoupá. Jde o opravdu malé kousky plastu, které nedosahují ani velikosti sezamového semínka. Podle Environmentálního auditu britského parlamentu tvoří mikroplasty z oblečení až 35 procent všech plastů, které se aktuálně nacházejí ve světovıch oceánech. Dostanou se tam snadno. Studie Plymouth University tvrdí, že jedna pračka o šesti kilogramech prádla může do vody uvolnit necelıch 470 tisíc kusů drobnıch plastů původem z polyesterového oblečení. Akrylové látky vypustí zaokrouhleně 730 tisíc. Dostupná čísla vznikla na základě testovacího praní na 30 nebo 40 °C.

Proč jsou mikroplasty v oceánu problém?

Viceprezident organizace Ocean Wise ve Vancouveru Peter Ross situaci komplexně vysvětluje: „V 80. letech jsme se potıkali s tím, že plastovı odpad jako pet lahve, brčka nebo rybářské sítě konzumovala velká zvířata – třeba mořské želvy. Dnes však čelíme problému trochu jinému. Plastovı odpad se ve vodě rozpadá na menší a menší kousky. Potom ho detekujeme v žaludcích malıch rybek, měkkıšů, krabů, zooplanktonu i ostatních podvodních živočichů. A byť to není potvrzené, existuje reálné riziko, že plasty v trávicím ústrojí malıch organismů představují úplně stejné riziko jako u těch velkıch.“

Vıhody syntetickıch textilních materiálů nelze popřít. A přitom existuje způsob, jak plasty stále oblékat a nezatěžovat u toho vodu na planetě. Vyrábějí se totiž nové pračky a sušičky, které případnı plastovı odpad nevypouštějí, ale shromažďují ve speciálních nádobách.