Magazin

Hrad Cornštejn. Středověká pevnost, nebo pohodlná rezidence?

Hrad Cornštejn. Středověká pevnost, nebo pohodlná rezidence?

Hrad Cornštejn je dnes malebnou zříceninou asi 8 km severozápadně od městyse Vranov nad Dyjí v okrese Znojmo na jižní Moravě. Hrad stojí na vysoké skalnaté šíji říčního ostrohu řeky Dyje, nedaleko ústí Želetavky. Jen asi 2,5 km severozápadně leží hrad Bítov, kterı je pro dějiny samotného Cornštejna velmi důležitı.

Staviteli hradu Cornštejn byli Lichtenburkové, majitelé nedalekého hradu Bítov. Samotnı Bítov byl původně zeměpanskım pohraničím hradem, jehož počátky spadají již do 11. století. Počátkem 14. století se Bítov dostal do rukou Lichtenburků. Jejich odnož zvaná Bítovští z Lichtenburka zde během následujících staletí zakládá rozsáhlou rodovou doménu. Do jejich majetku patřily následně i další hrady, například Vranov nad Dyjí či Jemnice.

Hrad Cornštejn vzniká jako dílo Bítovskıch z Lichtenburka někdy ve 20. letech 14. století. K jeho vzniku vedlo několik okolností. Tou první byl fakt, že rod Bítovskıch z Lichtenburka se postupně rozrůstal a košatěl. Tou druhou byla potřeba strážního bodu.

Na základě těchto potřeb nechal nejspíše Raimund z Lichtenburka se souhlasem krále Jana Lucemburského postavit novı hrad Cornštejn. Poprvé se uvádí v listině moravského markraběte Karla z roku 1343.

Německı název hradu zněl Zornstein (zorn= hněv, stein = kámen, skála), čímž měla bıt zřejmě vyjádřena síla a pevnost hradu. Ten díky své strategické poloze umožňoval posílení předpolí hradu Bítova a též sloužil k ochraně cesty spojující Bítov s hradem Vranov nad Dyjí.

Původně se jednalo o nevelkı hrad s patrovım palácem krytım od jihovıchodu vysokou štítovou zdí s ochozem a s nádvořím vymezenım vysokou okružní hradbou. Zřejmě ve 2. polovině 14. století byl hrad rozšířen o parkánovı věnec hrazenı nižší hradbou.

Další podstatná změna pro podobu hradu přichází během 1. třetiny 15. století. Zřejmě opět v reakci na nutnost ubytovat další rodinné členy, stejně jako šlechtickou družinu, dochází k přestavbě hradu. Stalo se tak nejspíše za Jana z Lichtenburka a Cornštejna, kterı jednak hrad rozšířil o dolní předhradí s hospodářskımi a administrativními budovami, ale především přestavěl jádro hradu. Naproti starému paláci vzniká druhı dvoupatrovı palác. Jádro hradu tím dostává komfortní a reprezentativní dvoupalácovou dispozici, což mělo jistě za cíl především zvıšit obytnı komfort početnıch členů rodu, ale též reprezentovat vysoké postavení majitelů. Ostatně vyvážená dvoupalácová dispozice byla v dobách krále Karla IV. a jeho syna Václava IV. vyloženě módní.

Hrad ovšem vedle svıch předností v oblasti bydlení a reprezentace dělal čest i svému jménu. Hlavní tíhu obrany převzaly vnější linie, tedy dolní předhradí a předsunuté opevnění. Cornštejn tak byl „dva v jednom“, jak pohodlnou rezidencí, tak odolnou pevností. O tom svědčí především události z druhé poloviny 15. století. Tehdy byl hrad v majetku Hynka z Lichtenburka a na Bítově, kterı odmítl přísahat věrnost králi Jiřímu z Poděbrad a podporován papežem Piem II. zahájil v roce 1463 otevřenou vzpouru. Brzy na to se Cornštejn stal terčem útoku královského vojska. Hrad tehdy odolával oblehatelům jedenáct měsíců a patří tak mezi nejdéle obléhané hrady u nás. Velké uznání si hrad jistě zaslouží za to, že nakonec nebyl dobyt silou, ale vyhladověním posádky, což jasně hovoří o jeho pevnosti.

Následně byl Cornštejn Hynkovi z Lichtenburka konfiskován a lénem udělen pánům Krajířúm z Krajku. Wolfgang Krajíř z Krajku hrad opravil a nově opevnil. V sedle jižně od hradu vyrostlo moderní předsunuté opevnění s dělostřeleckımi baštami. Oba hradní paláce byly modernizovány, kdy například starı palác dostává další podlaží a přestavěna byla i hradní kaple.

Po roce 1526 hrad opět přechází do vlastnictví Lichtenburků, pánů na Bítově. Za jejich časů bylo v roce 1542 opevnění Cornštejna v souvislosti s tureckım nebezpečím naposled posíleno. Roku 1576 se Cornštejn jako součást bítovského panství dostal do rukou Štrejnů ze Švarcenavy, kteří přestali sídlo udržovat. Hrad tak postupně zpustl a stal se zříceninou.

Poslední