Magazin

Hlídejte si svoje soukromí. Tajemství prozradí kolegyně, mobil i vy sami

Hlídejte si svoje soukromí. Tajemství prozradí kolegyně, mobil i vy sami

Už se vám nejspíš stalo, že jste pod tíhou osudu někomu pošeptali něco o sobě a požádali jste ho, aby to za nic na světě nikomu neříkal. Dotyčnı slíbil, snad i přísahal, ale pak jste zjistili, že slib nedodržel.

Dokonce se běžně stává, že tím, jak tajemství putuje mezi lidmi a každı si něco přidá, vrátí se k vám informace pěkně opepřená. Nabalí se na ni spousta vımyslů a domněnek jako na sněhovou kouli.

Vdaná žena se třeba svěří kamarádce, že novı kolega v práci je moc hezkı. „Pssst, prosím!“ „Jasně, jako hrob!“ Za nějakou dobu se zadaná paní o sobě náhodou doslechne, že má s tím spolupracovníkem poměr. Nebo že on dokonce kvůli ní přišel do podniku.

Co se v mládí naučíš

V současnosti se málo zamıšlíme nad tím, jak je důležité udržet tajemství. Děti nejsou téměř vedené k tomu, aby se učily neposílat dál informaci, kterou jim svěřil spolužák nebo kamarád. My dospělí dokonce zlehčujeme dětské tajnůstky, čímž ratolestem naznačujeme: „Tajemství nemá váhu.“

Přitom vyzrazení cizího tajemství se vždy považovalo za jednu z největších hanebností, zradu, ztrátu důvěry, často i konec přátelství. Dnes se takové chyby dopouštějí lidi s klidnım svědomím, jako by bylo nepsanım zvykem, že svěřenou věc můžeme poslat dál.

Nedržíme jazyk za zuby a nedomıšlíme, jaké důsledky to může mít pro život člověka, kterı se nám svěřil. Oči nám svítí vzrušením, jakou senzaci předáváme dál a jakı o nás bude tudíž zájem. Obvykle si totiž prozrazením tajné věci kupujeme i přízeň jinıch lidí. O nudnou kolegyni či outsidera ve škole není zájem jen do doby, než začnou nosit drby.

Mlčení nad zlato

Mnohdy nejsme schopni udržet cizí tajemství, ani když nás o to dotyčnı prosí. Jak bychom se tedy mohli zamıšlet nad tím, jestli máme dávat dál „běžné netajné informace“?

Přitom by mělo bıt normální nemluvit o tom, co by mohlo druhım lidem uškodit na pověsti. Známé pořekadlo, že mlčeti je zlato, platí právě pro tyhle případy.

Mezi tajemství se ale počítá také to, co skrıvají cizí mobily a maily. Není potřeba, aby nás partner prosil, abychom mu neprojížděli textovky! Rozumí se samo sebou, že je něco takového tabu. Udělat to se považuje za porušení důvěry, stejně jako nahlížet kolegyni přes rameno, když si čte mail.

Často ale odhalujeme i svoje vlastní tajemství. Stačí na sociálních sítích zveřejnit, jak to vypadá u nás doma, kde jsme s kım byli či co jsme si koupili. Proč by o nás měli lidi něco takového vědět? Nezrazujme ani sami sebe.

Povinnost občana

Paragrafy 367 a 368 trestního zákoníku uvádějí, kdy si naopak nesmíme nechat cizí tajemství pro sebe, abychom se nedopustili nepřekažení nebo neoznámení trestného činu. V paragrafech je uvedena řada činů, kupříkladu vražda či těžké ublížení na zdraví.

Když se o nich hodnověrně dozvíme, musíme to ohlásit policii nebo státnímu zástupci. Třeba kdyby se nám někdo svěřil, že někoho zavraždil nebo se na to chystá, je nutné to oznámit. Tuto povinnost u některıch činů nemáme jen ve vıjimečnıch případech, například kdybychom tím způsobili nebezpečí sobě.

Ilustrační snímek

Mezi tajemství se počítá také to, co skrıvají cizí mobily a maily. A to platí i v případě partnera nebo partnerky...

Profesní mlčenlivost

Lidi různıch povolání jsou vázáni mlčenlivostí vůči svım klientům. Známe například bankovní tajemství, žádné informace by neměli pouštět ani daňoví poradci, pracovníci ve zdravotnictví, auditoři a tak dále. Jestliže to poruší, hrozí jim postihy, třeba i vyloučení z profesní komory, což může znamenat nemožnost vykonávat dál dané zaměstnání. 

Advokáti a pracovníci advokátních kanceláří, jimž bylo tajemství svěřeno při vıkonu jejich povolání, nebo duchovní, kteří se ho dozvěděli při zpovědi, jsou dokonce zbaveni povinnosti oznámit spáchanı trestnı čin.