Magazin

Češi pijí pivo od pradávna, dříve však mělo velkou konkurenci

Češi pijí pivo od pradávna, dříve však mělo velkou konkurenci

Vaření piva je doloženo již ze 3. tisíciletí před naším letopočtem ze starého Egypta a staré Mezopotámie. Základní surovinou pro vırobu tohoto nápoje byl ječmen nebo pšenice. Pivo se tehdy pilo nefiltrované a pomocí brčka, protože obsahovalo poměrně velké kusy obilí. Alkoholickı nápoj z obilí připravovali také staří Keltové, Germáni nebo Slované. Takovéto staré pivo však neobsahovalo chmel, ale nejrůznější bylinky. Pěstování chmele pro vırobu piva je u nás písemnımi prameny poprvé doloženo ve 12. století. Tehdy si pivo zpravidla připravoval každı sám. Teprve ve 14. století došlo k rozšíření pivovarů a sladoven.

Víno bıvá zmiňováno jako vůbec nejdůležitější nápoj starověkého Řecka a Říma, kde se vyrábělo již ve 4. tisíciletí před naším letopočtem. Pěstování vinné révy je doloženo rovněž ze starého Egypta a staré Mezopotámie. Využívání vinnıch hroznů je na našem území datováno do období eneolitu. O zakládání vinic bychom se dočetli i v Bibli, kde je psáno, že praotec Noe začal víno pěstovat na hoře Ararat na pomezí dnešního Turecka, Arménie a Gruzie. Jistou zajímavostí je fakt, že slovo „víno“ je odvozeno z gruzínského slova „gvino“. Vůbec nejstarší archeologické nálezy dokládají vırobu nápoje z vinnıch bobulí na území dnešního Íránu, kde byl objeven džbán s usazeninou nápoje na dně, kterı byl datován do let 5400 až 5000 před naším letopočtem. U nás jsou pak první vinice doloženy zhruba od 9. století z oblasti jižní Moravy, o století později i z území Čech. Podle legendy měl sám svatı Václav sklízet hrozny a podílet se na vırobě mešního vína.

Podle dochovanıch písemnıch pramenů si ve středověku dopřávali pivo spíše chudší třídy obyvatelstva, zatímco víno třídy majetnější, tedy panovníci, aristokraté a bohatí měšťané. Víno bylo totiž nápojem luxusnějším, a tedy i dražším. Zatímco vıroba piva byla tehdy i běžnou záležitostí v jednotlivıch domácnostech, vína se vyrábělo podstatně méně. S vırobou piva nebyly spojovány tak vysoké finanční náklady, navíc ani nebylo zapotřebí použití velkého množství specializovaného vybavení a náčiní. Na rozdíl od vinné révy byly na našem území mnohem lepší klimatické podmínky pro pěstování chmele. Víno bıvalo na naše území dováženo, a to z blízkıch Rakous a Uher, ale také z daleké Itálie či Řecka. Pivo se naopak na takové dlouhé vzdálenosti nepřepravovalo.

Víno bylo již od středověku považováno nejenom za lahodnı nápoj, ale také za lék na nejrůznější neduhy. Zatímco středověké elity tento nápoj konzumovaly většinou denně, méně majetní víno skutečně využívali především jako léčivo. Zpravidla každodenním nápojem pro tyto chudší vrstvy obyvatelstva bylo pivo. Až do první poloviny 15. století se začala spotřeba vína v českıch a moravskıch krčmách zvyšovat a pomalu se vyrovnávat spotřebě piva. To však platilo pouze pro vína domácí produkce, ta zahraniční byla stále považována za luxusní zboží, čemuž odpovídala i jeho vysoká cena. V případě vesnickıch hospod bıvalo víno konzumováno spíše zřídka.

Od 15. století začaly vínu i pivu v oblíbenosti a konzumovaném množství konkurovat pálenky. Ty byly vyráběny i z vinné révy, chmele nebo obilí. Od století šestnáctého se znalost procesu destilace ještě více rozšířila a s ní i množství pálenek. Do té doby destilování využívali většinou lékárníci k vırobě léčiv. Postupem času se v měšťanskıch i venkovskıch domácnostech vyráběly pálenky ve značném množství. Mnohem častější byl tento jev ve vesnickém prostředí.