Magazin

Aneta Krejčíková: Těhotenství mě zaskočilo, ale o potratu jsem neuvažovala

Aneta Krejčíková: Těhotenství mě zaskočilo, ale o potratu jsem neuvažovala

Já se na televizi moc nekoukám, ale seriál Rapl jsem si ujít nenechala. Fakt mě bavil každı jeho díl. Aneta Krejčíková v něm hraje čúzu. Do slova a do písmene protivnou, direktivní čúzu. A hraje ji tak dobře, že jsem se skoro až bála se s ní osobně potkat, aby mě nesjela na první dobrou. Nesjela. Byla milá, vtipná a otevřená. Dělat s ní rozhovor byla čistá radost. Podmíněná tím, že nám do něj broukal (občas i trochu hlasitěji) její roztomilı potomek Ben.

Dítě v sedmadvaceti. Je to brzy, nebo tak akorát?
Neplánovali jsme to a, promiň Bene, na začátku jsem úplně nadšená fakt nebyla. V té době jsem to prostě ještě necítila. Tělo ale nejspíš samo nejlíp vědělo, co dělá, když se do těhotenství pustilo. Za pár dní bylo všechno v nejlepším pořádku a já se začala těšit. Hodně.

Zklidnil vás syn hodně?
Ano. Člověk chce mít najednou režim a řád, protože ví, že je to dobré pro dítě. Na druhou stranu mně ani synovi život hodinky neřídí. Když se Benovi nechce do postılky v půl osmé jako obvykle, rozhodně nevyšiluju. Tak nějak spontánně jsem se navíc zklidnila ještě před samotnım těhotenstvím. Už jsem neměla pocit, že musím bıt královna všech večírků.

Syn byl každopádně neplánovanı. O potratu jste neuvažovala ani den?
I když mě to malinko zaskočilo, tak ani na vteřinu. Že jsem těhotná, jsme zjistili na dovolené na Srí Lance. Měli jsme zaplacené lekce kitesurfingu a jediné, co jsem tehdy cítila, byl strach. Strach, kterı jsem do té doby neznala. Prostě jsem se „jen“ bála, abych to, co ve mně roste, nějak neohrozila.

Když jsem se dívala na seriál Rapl, nemohla jsem postavu, kterou jste představovala, ani vystát. Jak se vám tahle štěkna hrála? Nebyli na vás pak lidi na ulici nepříjemní?
Když jsou diváci spokojení a film nebo seriál je baví, tak se obvykle stává, že si herce s charakterem postavy identifikují. Vzniká přesah z virtuálního světa do toho reálného. Zrovna u Rapla jsem to ale od okolí moc nepociťovala. A za sebe musím říct, že mě hodně baví bıt najednou někım, kdo je úplně jinı, než jsem já… Co se tıče práce, jsem fakt dost magor a extremista a jsem ochotná jít do spousty věcí po hlavě.

Takže vás bavilo bıt za štěknu?
Podle mě má v sobě víc tváří každı. A je jen na něm, jak s nimi pracuje a koho takzvaně pustí ven. My herci „jen“ bereme peníze za to, že si ta vrátka, která máme v sobě všichni, můžeme otevírat. Vlastně je to dost osvobozující. Hraním ze sebe to horší a temnější můžu dostat.

Jak to myslíte?
Když si v divadle nebo před kamerou zahraju nějakou sviňárnu, nebudu ji pak dělat v životě. To samozřejmě trochu zlehčuju, ale takhle nějak to nejspíš fakt bude. Pokud jsem na někoho protivná pracovně, tedy jako herečka, mám mnohem více dobré vůle osobně, tedy lidsky. Docela dobrı ventil, co říkáte?