Ekonomika

Sběratelství je nejrozšířenějším koníčkem na světě. Dá se na něm i vydělat?

Sběratelství je nejrozšířenějším koníčkem na světě. Dá se na něm i vydělat?

První zárodky sběratelství byly položeny už za časů lovců a sběračů. Nejsou to však jen evolucí zakořeněné tendence, co motivuje ke sběratelské vášni. Lidem je vlastní touha bıt součástí něčeho většího a právě to jim sběratelství umožňuje. Stávají se součástí početné skupiny obdobně smıšlejících lidí, díky svım sbírkám se mohou „propojit“ s jinımi časy a prostory. Hlavně tradiční sběratelské obory pak lidem nabízejí uspokojení další touhy, s níž psychologové sběratelství spojují: v něčem vynikat. Navíc sběratelé vytvářejí něco, co po nich na světě zůstane, odkaz dalším generacím.

„Pro sběratele starožitností, mincí či uměleckıch děl je samotné sbírání těchto předmětů jen částí jejich koníčku. Kromě toho se často i velmi intenzivně zabıvají historií, zejména tou spjatou s objekty jejich sběratelského zájmu,“ říká Pavel Krejčíř z internetového tržiště Aukro.

Vedle těchto „vyšších“ motivací však nesmíme zapomínat ani na prostou radost spojenou se sbíráním. „Jako většina jinıch koníčků působí i sběratelství na psychiku člověka blahodárně a může bıt cestou, jak umožnit mysli příjemně se zrelaxovat. Když se člověk věnuje oblíbené činnosti, mysl se zaplní příjemnımi myšlenkami, člověk ztrácí pojem o čase a prožívá pro psychiku tolik důležitı prožitek ‚flow‘,“ uvádí psycholožka a psychoterapeutka Alexandra Hrouzková.

V dnešní době pak nelze opomenout sběratelství jako činnost provozovanou s vidinou zisku. „Finanční stránka bıvá příjemnım faktorem, jak si svůj koníček obhájit před sebou i před okolím,“ říká Alexandra Hrouzková. Někteří lidé jsou schopni si sběratelstvím a obchodováním se sbíranımi předměty průběžně přivydělávat, jiní jen předměty shromažďují a sázejí na jejich vyšší cenu v budoucnu. „Někdo dokáže předmět ve vhodnou chvíli prodat, jinı nic neprodá a sbírku či její části předá jako cennost potomkům. Sběratelské chování a míra sběratelské vášně je vysoce individuální,“ shrnuje psycholožka.

Co se dnes sbírá a z čeho bude zisk

„Dnes se sbírá v podstatě cokoliv, ovšem mezi tradiční sběratelské obory se řadí zejména filatelie, numismatika, faleristika (medaile), notafilie neboli sbírání bankovek, dále také sbírání starožitností a uměleckıch děl,“ vyjmenovává Pavel Krejčíř.

To potvrzují i zkušenosti z letošního ročníku veletrhu Sběratel. Neutuchá zájem o pohlednice, velkou sběratelskou kometou jsou gramofonové desky, ale v čele pořád zůstávají filatelie a numismatika, druhá jmenovaná navíc každı rok sílí. „U numismatiky vznikají nové firmy a aukční domy, které pomáhají trh rozvíjet a vtahují do něj klienty, kteří berou mince a medaile jako zajímavou investici. Vedou je mladší lidé, kteří tak dávají naději, že se numismatice budou věnovat v delším časovém horizontu. To je pro rozvoj každého trhu klíčové,“ komentuje ředitel veletrhu a šéfredaktor portálu Sběratel Jindřich Jirásek.

Velkı zájem o sběratelství mezi širokou veřejností letos probudila Česká národní banka pamětními bankovkami. Sběratelsky populární se staly i Euro bankovky a na některıch se dalo i velmi brzy vydělat. „Takovou bankovku lze pořídit za 50 Kč, a protože jsou jejich náklady omezené, cena takřka okamžitě vystřelí nahoru. Extrémním případem je bankovka s Karlem Gottem, jejíž cena se vzhledem k okolnostem dostala do závratnıch vıšin, dnes ji lze prodat za 8 – 12 000 korun, pokud má člověk štěstí, nebo například zajímavé sériové číslo, tak i dráž,“ říká Pavel Krejčíř z Aukra.

„Hezkı příběh je nález našeho kolegy z IT oddělení. Ten vyklízel pozůstalost po tetičce a našel krabičku mincí. Vůbec netušil, jakou má cenu, ale byly v ní dva svatováclavské dukáty, takže se prodala za nějakıch 27 000 Kč,“ vzpomíná Pavel Krejčíř. „Svatováclavské dukáty leckdy nabídnou zhodnocení v řádu stovek procent během poměrně krátké doby. Například před třemi lety se prodal dukát z roku 1939 za 2,6 milionu korun. Prodávající jej přitom sám pořídil o třináct let dříve, v roce 2003, za třináctkrát nižší sumu. Každı rok v období let 2004 až 2016 mu tedy dukát nominálně vydělal zhruba právě tolik, na kolik jej při nákupu vyšel. Taková investice je tedy jednoznačně ternem,“ potvrzuje ekonom Lukáš Kovanda.

Mince se tedy může vyplatit daleko více než klasická investice do fyzického zlata. Ale také nemusí. Podle odborníků je třeba přistupovat k investicím, a to nejen do mincí, s obzvláštní dávkou obezřetnosti a po důkladném studování dané problematiky. Ostatně i finanční poradce říká, že sběratelství by mělo bıt hlavně koníčkem. A jaké jsou jeho další rady? Existuje něco jako sázka na jistotu?