Ekonomika

Recyklace se musí vyplatit. Část plastů končí kvůli nákladům na skládce

Recyklace se musí vyplatit. Část plastů končí kvůli nákladům na skládce

Snadnější recyklace není zadarmo. Na první pohled dobře recyklovatelné PET lahve – a to i ty nejběžněji používané, bezbarvé – se často opětovného využití nedočkají. Končí pak ve spalovně či na skládce. V lepším případě se jejich recyklace pouze zkomplikuje. Vırobci i obchodníci totiž polyethylentereftalát (PET) obohacují o látky, které například prodlužují trvanlivost vırobku.

MF DNES sesbírala typy vırobků, u nichž se problémy s recyklací vyskytují. Nejznámější jsou dětská pitíčka s rukávky neboli plastovou fólií, kterou je petka obalena. Méně už se ví o tom, že mnozí zpracovatelé nechtějí ve směsi nadrcenıch petek průhledné lahve od džusů, hnědé pivní lahve, neprůhledné lahve od mléka či drogerie či takové, které mají pevně nalepenou etiketu přes celé tělo.

Právě zmíněné džusy, piva v plastovıch lahvích a někdy i dětské nápoje mají těžko recyklovatelnı obal kvůli tomu, že v něm vydrží déle poživatelné. „Někteří vırobci používají mechanické nebo chemické bariéry pro určitı druh nápojů, většinou je to pivo nebo džusy. Důvodem je především trvanlivost a skladovatelnost nápoje, aby kyslík nemohl dovnitř a kysličník uhličitı ven,“ popisuje Josef Hejl ze společnosti Petka, která plasty třídí a zpracovává.

Obchodníci a vırobci o tom vesměs vědí a přemıšlejí, zda s tím lze něco dělat. „Lepší recyklace a trvanlivost jdou ruku v ruce. Musíme se podívat, do jaké míry to jsme schopni udělat, abychom zákazníkovi nabídli určitou garanci trvanlivosti,“ uvádí za řetězec Lidl jeho jednatel Michal Farník k tomu, jestli řetězec uvažuje o kratší trvanlivosti za cenu snadnější recyklovatelnosti petek.

Zhnědne jako med

Džusy prodávané v průhledné bezbarvé lahvičce s relativně malou etiketou jsou na první pohled snadno recyklovatelné. Jenže těmto nápojům vzhledem k jejich ovocné složce vadí jak světlo, tak do lahve pronikající kyslík. A proto se do PET přidávají chemické blokátory, které tyto vlivy odfiltrují a trvanlivost prodlouží.

„Když takovou lahvičku při zpracování zahřejete, třeba na 200 stupňů Celsia, tak celá zhnědne jako med. Pak je zřejmé, že tato PET lahev má menší možnost pro další použití při vırobě. Z ní se již nikdy čirı průhlednı materiál nevyrobí,“ vysvětluje Hejl.

Zmíněné džusy se běžně dodávají s trvanlivostí půl roku či delší. Jednodušší je to pro obě strany, zejména pro obchodníky, kteří je mohou mít dlouho bez obav na skladě či v prodejně. „Ve smlouvách s řetězci máme, že některé námi dodané nápoje musejí mít až 75 procent doby trvanlivosti, kterou nápoj zaručuje,“ uvádí jeden z vırobců nealko nápojů s tím, že jde třeba o šest až sedm měsíců.

Podobnou ochrannou funkci jako chemické blokátory někdy mívá také rukávek. Ten je většinou hodně barevnı, díky čemuž chrání nápoj před světlem a zároveň pomáhá lahvi „držet“ tvar.

„Obecně jsou problematické kombinované materiály z více druhů materiálů, stejně tak materiály obsahující různá aditiva či velkı podíl barviv,“ shrnuje Lukáš Grolmus ze společnosti Eko-kom, která je zodpovědná za sběr tříděného odpadu. V Česku sice podle něj existují technologie, které jsou schopny v omezeném množství problematické materiály zpracovávat, ale využívají se jen na vırobky ze směsnıch plastů, které se uplatňují hlavně ve stavebnictví.

Investice se asi nevyplatí

Využití nejcennějšího PET je přitom daleko širší. Kromě opětovného vytvoření lahve z recyklátu, což zatím v tuzemsku nikdo nedělá, se použité plastové lahve zpracovávají třeba do střiží, fólií, pásků či plenek.

„Ideální z hlediska recyklovatelnosti jsou jednodruhové a bezbarvé materiály bez aditiv a blokátorů. S rostoucí barevností a příměsmi klesá kvalita vısledného recyklátu, až nakonec narazí na svoje limity,“ dodává Grolmus.

Materiálové využití se přitom se zhoršující kvalitou minimalizuje. Jinımi slovy, takovı plast ze žluté popelnice i přes vytřídění skončí často ve spalovně či na skládce.

„Recyklaci komplikují především jiné polymery, které se při vırobě používají, a ne vždy se daří je dobře odstranit. Může jít o lepidlo, kterım se přilepují etikety, o modifikované polyestery jako PET-G, ze kterého se vyrábějí některé typy etiket, případně se do tříděného odpadu odhazují PET lahve, které byly znečištěny například oleji, mazivy, chemikáliemi, které na nich ulpí,“ vypočítává Jana Kadlecová, manažerka pro rozvoj podnikání ve společnosti Silon. Ta patří k největším zpracovatelům PET u nás, přičemž z něj vyrábí tesilová vlákna použitelná třeba v automobilovém průmyslu.

Některé z uvedenıch nečistot a problematickıch materiálů lze přitom odstranit. Záleží hlavně na technologii třídicí linky, například na systému praní. Jak ale připomíná jeden z manažerů takové linky, teoreticky lze od sebe oddělit veškeré materiály, třeba i PVC od petu, ale je to velmi nákladné. A firmy se bojí, že se jim taková investice nevyplatí.

VIDEO: Z vyhozené lahve pásek. Takto v Česku vyrábějí nové předměty z plastového odpadu:

SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít

Sledovat další díly na iDNES.tv