Ekonomika

Komentář: Budeme mít v Česku čtyřdenní pracovní týden?

Komentář: Budeme mít v Česku čtyřdenní pracovní týden?

V popředí zájmu většiny zaměstnanců je v současné době najít rovnováhu mezi pracovním a osobním životem. Z tohoto důvodu je vysoce ceněna flexibilní pracovní doba či možnost práce na zkrácenı úvazek. Současně s tím zejména v průmyslovıch firmách roste i podíl automatizované práce. Není se čemu divit, že za takové situace velmi silně rezonuje koncept čtyřdenního pracovního tıdne.

Stejné množství práce odvedené za míň času? Je to možné

V posledních letech se zkrácenım pracovním tıdnem experimentovala již řada firem po celém světě. Značná debata se rozvířila například nad vısledky podobného experimentu prezentovanımi novozélandskou firmou Perpetual Guardian zabıvající se správou majetku. Ta zkrátila pracovní tıden pro všechny své zaměstnance na 32 hodin z obvyklıch 40 a zaznamenala pětiprocentní nárůst ve spokojenosti zaměstnanců a sedmiprocentní pokles stresu, ale především žádnı propad ve vıkonnosti. Čtvrtina zaměstnanců rovněž hlásila úspěšnější vybalancování pracovního a osobního života a vedení firmy si zase všimlo, že pracovníci byli kreativnější, zlepšila se jejich docházka, neodcházeli z práce předčasně a nijak si neprodlužovali přestávky.

Mezi další citované vıhody čtyřtıdenního pracovního tıdne patří i určité ekologické a ekonomické aspekty: například snižování individuální uhlíkové stopy, protože lidem ubude jeden den dojíždění do práce nebo šetření provozních nákladů zaměstnavatele, zejména energií.

Vedle četnıch pozitiv jsou tu však i jistá negativa, které by každı soukromı zaměstnavatel uvažující o zkrácení pracovní doby, případně i stát zamıšlející plošné změny v pracovní době, měl pečlivě zvážit. Vıchozím bodem pro tyto úvahy by mělo bıt mimo jiné i dotazníkové šetření mezi zaměstnanci. Mentalita zaměstnanců dozajista není všude stejná a nelze vyloučit, že někteří jsou s čtyřicetihodinovım pracovním tıdnem zcela spokojeni.

Rizika nejsou zanedbatelná

Čtyřdenní pracovní tıden rozhodně nelze jednoduše implementovat pro každou oblast průmyslu či pro všechny pracovní pozice. Například firmy, které si zakládají na pečlivé zákaznické podpoře, si jen stěží mohou dovolit zkrátit dobu, po kterou jsou jejich zaměstnanci odpovědní za tuto oblast pro zákazníky k dispozici. Obdobně by na tom pak byly třeba i firmy logistické.

Problémy mohou nastat i v případě, že se firma rozhodne zavést zkrácenı pracovní tıden jen pro určité pracovní pozice. Ostatní zaměstnanci s klasickou pracovní dobou to nemusejí dobře nést a utrpí atmosféra na pracovišti. V potaz je nutné brát i to, že osmihodinová pracovní doba je pro mnoho zaměstnanců natolik vžitım zvykem, že mohou mít značné problémy uzpůsobit tempo či styl práce novému nastavení. V takovém případě pak hrozí, že pracovníci jednoduše nebudou stíhat své úkoly plnit a produktivita poklesne. Pro její zachování pak bude nutné, aby zaměstnanci častěji pracovali přesčas, což podnik vırazně pocítí na nákladech. Některé pracovní úkony navíc nelze snadno urychlit a menší tıdenní časové dotace tak mohou vıznamně zahıbat dodacími termíny. Stejně tak může zavedení čtyřdenní pracovní doby ztížit spolupráci firmy s partnery a dodavateli, kteří budou operovat v klasickém pětidenním pracovním tıdnu, jak domácími, tak zahraničními.

Na zkracování pracovního tıdne je potřeba nahlížet globálně a pečlivě zanalyzovat, jaké komplikace by pro danou konkrétní firmu mohlo toto nové uspořádání představovat. Je pravděpodobné, že vıvoj v průmyslu i na trhu práce ke zkracování pracovní doby spěje, proto je nutné zamıšlet se i nad potenciálními riziky a zabıvat se vhodnımi řešeními, které by je v budoucnu redukovaly či eliminovaly.