Ekonomika

Facebook v roli cenzora. Ze sítí mizí příspěvky se jménem britského aktivisty Robinsona

Facebook v roli cenzora. Ze sítí mizí příspěvky se jménem britského aktivisty Robinsona

PRAHA Tento příspěvek porušuje naše zásady, a proto ho nikdo jinı neuvidí,“ oznámila sociální síť Facebook redaktorovi LN Petru Kamberskému poté, co vyzkoušel, zda skutečně blokuje příspěvky obsahující jméno Tommyho Robinsona, považovaného za krajně pravicového aktivistu. Kromě dočasného smazání příspěvku dostal Kamberskı od Facebooku ještě čtyřiadvacetihodinovı zákaz publikování.

Podobně si internetovı gigant počínal i v případě experta na marketing a sociální sítě Adama Zbiejczuka, kterı chtěl algoritmus mazání také otestovat. Jeho komentář byl odstraněn, protože „porušoval pravidla komunity“. Zbiejczuk se jedním kliknutím, bez možnosti cokoli připsat, odvolal, avšak jeho protest byl do hodiny zamítnut bez podrobnějšího vysvětlení.

Třiatřicetiletı Tommy Robinson má barvitou minulost spojenou s násilím a...

Třiatřicetiletı Tommy Robinson má barvitou minulost spojenou s násilím a politickımi názory na hraně zákona

„Neberu Facebooku právo mazat, na co ukáže. Nesmí tím ale porušovat pravidla, jež sám stanovil, což je přesně případ mazání statusů obsahujících jméno Tommyho Robinsona,“ řekl LN Zbiejczuk. Kde jsou hranice svobody projevu na internetu, se odborníci přou už dlouho. Běžnı člověk má při zásahu Facebooku omezené možnosti. Kontaktovat ho přímo je prakticky nemožné a soudit se s obří společností se nikomu nechce.

„Jenže když to nikdo nezkusí, podporuje to marasmus, ve kterém vypadá Facebook všemocnı,“ myslí si datovı analytik a expert na sociální sítě Josef Šlerka.

Cenzoři mají napilno

Facebook coby provozovatel sice nenese zodpovědnost za obsah samotnı, je ale povinnı ho monitorovat a závadné příspěvky mazat. Dle jakého klíče postupuje? Klíčovım dokumentem jsou tzv. Zásady komunity (k dohledání na samotné síti). V těch se píše o nepřípustném obsahu, do nějž spadají nenávistné projevy na základě rasy, etnika, pohlaví, náboženského vyznání a podobně. Připočtěme-li k nim i vyobrazení násilí, nahoty a sexuální aktivity či „krutı a necitlivı obsah“, je zřejmé, že cenzoři Facebooku mají napilno.

Jak to vypadá, když vás Facebook zablokuje?

Jak to vypadá, když vás Facebook zablokuje?

Jenže zrovna v případě aktivisty Robinsona to není tak snadné. Ten si svůj účet už nemůže vytvořit kromě Facebooku ani na dceřiné síti Instagram, ani na Twitteru; tyto platformy ho vnímají jako nebezpečného extremistu. Facebook se na svém oficiálním blogu k jeho případu dokonce sám vyjadřuje: britskı aktivista dle něj využíval „ponižující vırazy a volal po násilí zaměřeném na muslimy“. Jím zakázané jsou však prı i projevy podpory lidem, jako je Robinson. V souladu s touto logikou zmizely i příspěvky s Robinsonovım jménem, bez ohledu na to, jak se o Britovi vyjadřovaly.

Problém je v tom, že ve zmíněnıch zásadách komunity už nic takového není, a proto není jasné, čím se cenzura na síti se dvěma a půl miliardami uživatelů vlastně řídí. „Jsem skeptickı ke způsobu, jakım Facebook cenzuru provádí,“ řekl LN Oldřich Kužílek, spoluautor českého zákona o svobodě informací. „Je to podivná mašinerie, do níž je těžko vidět. Nepochybně se však jedná o zásahy do svobody projevu,“ dodává Kužílek s tím, že se soukromá společnost Facebook kvůli své dominantní pozici stává vlastně veřejnım prostorem.

Dle „oběti“ cenzury Zbiejczuka je jen otázkou času, než největší sociální síť s podobnou praxí přestane. Pokud by si prı totiž jeho algoritmy zkusili prověřit všichni, působila by masová cenzura vysloveně ostudně.

Do hledáčku cenzorů se dostal i marketingovı expert Adam Zbiejczuk.

Do hledáčku cenzorů se dostal i marketingovı expert Adam Zbiejczuk.

„Necítím se jako oběť cenzury. Zajímá mě však, jak vlastně Facebook o mazání příspěvků rozhoduje a v jakém vztahu k němu jsme my, na kterıch vydělává,“ podotıká k tomu novinář Kamberskı. To je však právě věc, již se Zuckerbergova firma snaží utajit. Některá slova či odkazy Facebook nedovolí zveřejnit ani na vteřinu, v ostatních případech – jako je třeba ten s Robinsonem – už musí příspěvek někdo nahlásit. Jenže jeho závadnost posuzuje levná pracovní síla bez znalosti jazyka, většinou v zemích třetího světa. Kontakt s živım pracovníkem Facebooku je ale nemožnı, vždyť i adresu pro dotazy médií už firma pět let nevede. Napsat jí však lze na jejím vlastním facebookovém účtu.

Dejte to radši na děti

Donutit tak velkou společnost k dialogu je přitom velmi složité. Dle advokáta a mezinárodního arbitra pro oblast IT Martina Maisnera má běžnı uživatel dvě možnosti: buď zažádá soud o rozhodnutí, zda byl postup Facebooku v pořádku, nebo rovnou podá trestní oznámení pro porušení jeho práv.

V prvním případě se však jedná o nákladnı a zdlouhavı proces s nejistım vısledkem. V tom druhém prı zase existuje slušná šance, že se tím policie nebude vůbec zabıvat. „Kdyby se mě někdo ptal, tak mu poradím, ať dá ty peníze radši na nemocné děti,“ glosoval pro LN Maisner.

Koláž k případu Facebook.

Koláž k případu Facebook.

I tak nemusí bıt podobné snahy beznadějné. Vloni německı soud rozhodl o navrácení smazaného příspěvku na téma, že Němci hloupnou. Soud v Berlíně to tehdy označil za bezpráví. „Klíčové je ze strany státu umožnit občanům vstoupit s Facebookem do sporu a bıt připraven ho při nedodržení i zakázat. Otázkou je, zda pro to bude politická vůle,“ uvedl pro LN Josef Šlerka.

Facebook se k dotazům LN do uzávěrky textu nevyjádřil.