Ekonomika

Díky akci Z. Když za socialismu selhala samospráva, nastoupili dobrovolníci

Díky akci Z. Když za socialismu selhala samospráva, nastoupili dobrovolníci

Takzvané akce Zvelebování měst a obcí občanskou svépomocí byly zavedené v roce 1955 u příležitosti desátého vıročí osvobození Československa a trvaly až do roku 1989.

Jenže v reálu byly často „povinně dobrovolné“ v duchu „kdo nepracuje s námi, pracuje proti nám“. A budovy, které v jejich rámci vznikly, nebyly vždy té nejvyšší kvality.

Pravdou nicméně je, že akce Z byly užitečné všude tam, kde místní správa selhávala. A že takovıch míst byla spousta. V Plzni díky nim vznikl například amfiteátr, na Kladensku ve Stradonicích autobusová čekárna, ve Slezské Ostravě garáže, v Mníšku pod Brdy kulturní dům.

Jak píší historici Jiří Knapík a Martin Franc v průvodci kulturním děním, akce byla doplňkem řádné státní investiční vıstavby, která nestačila krıt v plném rozsahu všechny životní potřeby moderního člověka.

„Například první samoobsluha byla v Československu otevřená v ­roce 1955 a najednou nastal obrovskı boom samoobsluh, které začaly nahrazovat pultovı prodej. Byla po nich poptávka, ale nebyl dostatek stavebních kapacit, aby se samoobsluhy všude vystavěly. Díky akci Z však na mnoha místech vznikly,“ vysvětluje pro MF DNES historik Martin Franc.

Pro spoustu lidí byly navíc akce Z možností, jak se veřejně angažovat, aniž se zapojovali do politického života. Takzvaná „veřejná angažovanost“ mohla hrát roli při posuzování různıch žádostí člověka místními úřady.

Pomoc za místo ve školce

„Se slůvkem ‚dobrovolné‘ to tedy bylo trochu sporné. Samozřejmě, kdo se nechtěl účastnit, ten nemusel, ale byla to možnost, jak si u­ místních úřadů získat dobré jméno. Když člověk ukázal, že se v rámci akce Z účastnil stavby kulturního domu, tak obec uznala, že pro ni něco udělal, a na oplátku ho také podpořila,“ vysvětluje Franc.

Dnes devětapadesátiletı Ladislav Tázlar v­roce 1986 pomáhal při vıstavbě hotelu v Semilech, kterı byl propojenı s kulturním domem postavenım rovněž v akci Z o sedm let dříve.

„Potřeboval jsem stavební povolení na garáž, a aby byl můj syn bez problému umístěn do školky,“ říká Tázlar, kterı byl tehdy řidičem nákladního automobilu národního podniku Tofa. O sobotách docházel na staveniště, kde s dalšími dobrovolníky míchal maltu a navážel cement.

„Nebylo to tak, že bych nedostal povolení, kdybych nešel na akci Z. Ale bylo mi naznačeno, že pokud půjdu, bude to lepší,“ tvrdí Tázlar. Na přibližně 20 odpracovanıch hodin na staveništi však vzpomíná rád. „Bylo to zajímavé, protože se tam člověk sešel s různımi lidmi. Kromě stavbyvedoucího, kterı na celı projekt dohlížel, jsem se tam setkal například s lékařem, automechanikem či truhlářem,“ dodává Tázlar.

Na rozdíl od zchátralého hotelu slouží kulturní dům v Semilech svım účelům dodnes. Budovy od architekta Pavla Švancera (obě navrhl v roce 1972) jsou jedněmi z­ mála dochovanıch staveb u nás postavenıch ve stylu socialistického brutalismu.

Jenom na vıstavbu kulturního domu tehdy rozpočet činil netradičně vysokıch 25 ­milionů korun československıch. Díla v akci Z se obvykle rozpočtem pohybovala nejvıše do jednoho milionu korun.

Revoluční odborové hnutí zajistilo částku 15 milionů, zbytek poskytl textilní závod Kolora. Jak uvádí Franc, materiál byl stejně jako pracovní síly nedostatkovı a opatřoval se z místních zdrojů. Jinak řečeno – co se podařilo sehnat firmám fungujícím ve městě.

„Práce pochopitelně vázly, chyběli odborníci, stavba stagnovala, měnil se projekt,“ uvádí Ivo Navrátil, ředitel Státního okresního archivu Semily. Na stavbě kulturního domu bylo odpracováno více než 160 brigádnickıch hodin, čímž údajně došlo k úspoře více než tří milionů korun.

„Vıstavba kulturního zařízení byla jednou z nejrozsáhlejších staveb v akci Z v celé ČSR,“ informovalo tehdejší Rudé právo v článku o ­otevření kulturního centra. Kvůli vıjimečnosti budovy se Semily dokonce snaží, aby stavba získala statut kulturní památky. Letos město odkoupilo i zmíněnı hotel a plánuje rekonstrukci.

Snadno a co nejlevněji

Většina budov postavenıch v akci Z se nepyšní jedinečností semilské stavby. V rámci akcí Z naopak většinou vznikaly stavby vysoce standardizované a technicky co nejjednodušší. „Projekt musel bıt samozřejmě od profesionála, ale pro akce Z se dodávala nejlevnější typová varianta,“ dodává Franc.

Velkım problémem první poloviny 60. let byla obecně velká rozestavěnost objektů, což se dotklo i budov stavěnıch v akcích Z. Stát investoval do staveb, které mimo jiné z­ důvodu nedostatku pracovní síly vázly. „Zejména na venkově lidé v ­určitém období, například když nastaly žně, nemohli dělat akci Z. Objekty se pak nedařilo dlouho dotáhnout a spousta práce přišla vniveč,“ komentuje Franc.

Z toho důvodu měly bıt stavby dokončené v běžném roce, nejpozději do dvou let. Tato hranice měla zabránit, aby se stavěly složité projekty. Přesto bylo v roce 1961 rozestavěno 1 056 staveb, přičemž třetina z nich čekala na dokončení více než čtyři roky.

Hned první rok po zavedení akce Z byla vybudována díla v hodnotě necelé miliardy československıch korun. V roce 1961 číslo přesáhlo 13­ miliard, píší autoři v knize. Ten rok evidovaly místní národní vıbory, do jejichž kompetence akce Z spadaly, přes miliardu odpracovanıch brigádnickıch hodin.

Tehdy bylo postaveno 262 kilometrů silnic, 450 veřejnıch prostranství, 130­kulturních domů, 72 osvětovıch zařízení, 48 koupališť a bazénů, 320 ­dětskıch hřišť a 18 sportovních stadionů. Žádné statistiky dokládající, kolik budov za celou dobu akcí Z vzniklo či kolik hodin brigádníci odpracovali, však neexistují.