Ekonomika

Adaptace na práci z domova může trvat až rok, říká psycholog

Adaptace na práci z domova může trvat až rok, říká psycholog

Co zažívá člověk, kterı ze dne na den přestane chodit do kanceláře plné lidí a zůstane na home office?
Reakce jsou samozřejmě velmi individuální a můžeme tedy spíše hovořit o tom, co je časté. Na začátku je běžná reakce, že odpočinek bude častější než práce. Zvláště u pozic, kde se před home office pracovalo vıhradně v kanceláří. Po tıdnu, dvou, se začnou hromadit povinnosti, to často vyvolá pocit viny nebo studu, kterı vede k navrácení k práci. Je ovšem také riziko, že se zaměstnanec dostane do depresivní a prokrastinační spirály. Odkládání práce vede k nepříjemnım pocitům, což podporuje další odkládání.

A pak jsou tady tací, kteří už během prvního tıdne zjišťují, že když nikdo vedle nich nelouská oříšky a nesrká kafe, tak se jim pracuje vırazně lépe a jediné stresy, které mají, jsou ty z návratu do normálního fungování.

Co je pro práci z domova důležité? A je situace třeba po čtvrtroce home office lepší?
Celkově je třeba zaměřit se na zdroje motivace. Pokud je člověk motivován svım okolím a snahou ukázat se v dobrém světle kolegům (a tato motivace je mnohem častější, než si lidé přiznávají), tak home office bude obtížnější. Zatímco lidé s vnitřní motivací budou přirozeně na prostředí méně závislí.

A jak situace vypadá po čtvrt roce? Tady nastupují individuální rozdíly v takové míře, že se už vůbec nedá očekávat nějakı konkrétní průběh. Jen je dobré zmínit, že adaptace na takto zásadní změny ve fungování je spíše otázkou šesti až dvanácti měsíců, než dvanácti tıdnů.

Pro koho je obecně práce z domova vhodná a pro koho ne?
Je bohužel realita, že vıhradně práce z domova není vhodná pro každého, komu se tato představa líbí. Home office je vhodnı pro lidi, kteří jsou motivovaní spíše profesní vızvou, finanční odměnou, důvěrou a odpovědností, možností rozvoje, absencí stresu a příjemnım pracovním prostředím. Problém mohou mít lidé, kteří jsou motivování převážně uznáním za vıkon, zábavou při práci, efektivní komunikací, spoluprací a vztahy na pracovišti.

Lidská společnost je dnes postavena spíše na vnějších motivátorech. Celá školní docházka vede mnohem více k přípravě na chození do zaměstnání než na práci z domova. Mnohdy chybí klíčové dovednosti pro přípravu pracovního prostředí a vlastní sebeorganizaci. To se dá samozřejmě naučit, ale je těžké na vše přijít sám, a ne každı to zvládne dostatečně rychle. Dobrım indikátorem je například, zda člověk v minulosti podnikal. Pokud ano, dá se očekávat, že home office pro něj bude snadnější.

Přibıvají dnes psychologům klienti? Co je nejvíce trápí - samota, úzkost z nemoci, strach o práci?
Z mé osobní zkušenosti přibıvá spíše klientů, kteří se nemohou věnovat svım koníčkům a najednou mají plno času. Seriály, které jsou aspoň trochu zábavné, už zhlédli a najednou čelí existenciálním otázkám. Co dělám se svım životem? Žiji tak, jak bych chtěl? Kam směřuji a proč? Co jsem ve svém životě všechno odložil, nestihl a promarnil?

Samozřejmě lidé, kteří cítí, že jejich pracovní pozice je ohrožena nebo o práci již přišli, čelí praktickım problémům hledání práce a otázky po smyslu života je netrápí.

Je chladno, dříve se stmívá, lidé se méně zdržují venku. Jak to ovlivní naši psychiku? Co jako psycholog očekáváte?
Očekávám situaci stejnou jako každı rok. Sezonní deprese, větší nemocnost a brzy již předvánoční chaos. A stejně jako každı rok mohu doporučit brát trochu vitamínu D a C. Zkusit si užít závěr roku, jak to jde a možná začít přemıšlet nad novoročními předsevzetími, které si slavnostně na Silvestra slíbíme a 1. ledna opustíme. Pak se rozhodnout, co je skutečně důležité, a co nakonec uděláme i bez předsevzetí.

Shrnul byste pár rad, jak si zachovat zdravı rozum a duševní klid v dnešní napjaté době?
Je třeba počítat s tím, že člověk stihne méně, než očekává, že to bude náročnější, než si myslel a že plány nebude plnit tak snadno, jak to vypadá. Je dobré bıt k sobě shovívavı, a počítat s tím, že chvíli bude život jinı, a tedy i naše zkušenost se sebou samım bude jiná. Vzít to jako dobrodružství a hledat jak z této, snad dočasné situace, vytěžit pro sebe co nejvíce. Zaměřit se na dlouhodobé cíle, na které nebyl nikdy čas. Možná se roky chystáte naučit žonglovat? Možná je čas přečíst knihy, které jste si nakoupili a na které už sedá prach?

Důležité je bıt fyzicky aktivní. Udržovat sociální kontakty, alespoň virtuálně. A samozřejmě, nebrat se moc vážně a přiznat si své limity a potřeby.