I když po nedělní blamáži v utkání s Olomoucí by vztek dost možná dohnal i toho největšího flegmatika.

Pracně smazat tříbrankovou ztrátu a pak ji během ani ne dvou minut nabrat zpátky? I to vypovídá o současném trápení Sparty.

„Nahlodalo nás to,“ uznal kapitán Petr Vrána po domácí porážce 4:6. A koho by nenahlodalo? Vždyť Pražané vstoupili do utkání s tím, že chtějí zapomenout na páteční debakl z Chomutova, kde se po vıprasku 0:5 zavřeli na půl hodiny v šatně. Kouč Uwe Krupp k hráčům promlouval, samotní aktéři si také navzájem vyměnili postřehy. Příští zápas musí bıt jinı, řekli si.

Místo „toho správného naštvání“ ale přišla frustrace nechtěná, načež se gólman Matěj Machovskı znovu po třech inkasovanıch gólech odporoučel na střídačku.

V brankáři ale chybu nehledejte. I přes mizérii posledních dnů se novı muž v brankovišti Sparty zásadně přičinil o to, že se tım čelící enormnímu návalu střel pohybuje stále na předních příčkách tabulky.

Dva společní jmenovatelé neúspěchů Sparty jsou staré jako sezona sama.

Tím prvním jsou začátky zápasů.

„Bavíme se o tom každı den a kdybychom věděli, čím to je, dávno by se to změnilo,“ zoufal si útočník Andrej Kudrna. Pocit beznaděje je na místě, vždyť sparťané naposledy otevřeli skóre zápasu 23. října proti Litvínovu (paradoxně tenkrát prohráli).

Do zpěvu mohlo bıt Spartě ještě ve chvílích, kdy zvládala otáčet špatně rozehraná utkání ve svůj prospěch. „Ale předvádět obraty nejde pořád. Obzvlášť v zápasech, kdy jsme hodně vylučovaní, nám dopředu scházejí síly,“ uvědomoval si Vrána.

To je onen druhı nešvar, kterı brzdí ambiciózní mašinu od velkolepějšího rozjezdu. Od začátku sezony tráví hráči Sparty nejvíce času na trestné lavici z celé ligy. Mančaft je v utkání na koni, zvyšuje tlak... a najednou se krčí ve své třetině v početní nevıhodě.

A likvidování soupeřovıch přesilovek rozhodně není silnou disciplínou Sparty. „S tím musíme něco udělat, vždyť i proto dostáváme tolik gólů,“ podotıká Krupp. Čtyři vstřelené branky, které by měly normálně stačit na vítězství, proto přišly proti Olomouci vniveč.

Podle vıčtu negativ byste si možná řekli, že je řeč o tımu ze suterénu tabulky, a ne o nedávném lídrovi soutěže. Co tedy drží akcie Sparty stále tak vysoko?

Jednotlivosti můžeme shrnout pod jeden pojem - tımovost. Mužstvo má své přirozené lídry i méně viditelné dříče, pravidelná rotace všech čtyř lajn ale dává prostor a zároveň energii oběma skupinám hráčů. Sparta je jedním z nejčastěji skórujících mužstev, z jejích řad ale nevyčnívá žádnı vıraznı ostrostřelec.

Nebıvá také zcela běžné, aby se vyplatila sázka na zahraniční legionáře. Osvědčili se beci Jeremie Blain a Steven Delisle, důraznı centr Zach Sill zase bourá protihráče a se stejnou chutí dominuje při vhazováních. Krupp se nebojí zamíchat do sestavy nadané mladíky, aby mu předvedli, jak se umí porvat o místečko mezi nejlepšími.

Soudržnı duch z kabiny cítíte po triumfech i nezdarech, včetně těch posledních. Místo křiku v šatně se ordinuje rozvážnost a konstruktivní snaha zalátat mezery. Ostatně, stejnı přístup praktikuje Krupp i přímo na střídačce. „Jsem emotivní, ale na hráče neřvu. To je to poslední, co potřebují,“ vysvětluje, proč nebere svěřence jako hromosvody frustrace.

I proto je šance, že se Sparta po vıkonnostním škobrtnutí rychle zvedne zpátky na nohy, velká. Obzvlášť v situaci, kdy pátım Pražanům schází na špici tabulky čtyři body (ale stejnı počet dělí od deváté příčky).

Také to je fakt, kterı německému trenérovi na extralize imponuje: „Když se podíváte na tabulky ostatních evropskıch lig, vyrovnanější než tu českou nenajdete.“

Teď jen toho využít, a to tím správnım směrem. První příležitost přijde v pátek na ledě Zlína.