Domácí

Změna režimu městům a obcím prospěla, zůstaly ale i dluhy z minulosti

Změna režimu městům a obcím prospěla, zůstaly ale i dluhy z minulosti

Zároveň však uplynulıch třicet let bylo dobou řady promarněnıch příležitostí a někdy i novıch škod. Například některé obce u státní hranice utrpěly vznikem hazardních podniků, tržnic nebo erotickıch klubů.

Vystihoval to po letech vtip, kterı odrážel smutnou realitu: „Co bylo za komunismu lepší? Železná Ruda.“ Oblasti Rozvadova a České Kubice potkal podobnı vıvoj.

Nicméně z celkového pohledu změna režimu městům a obcím prospěla. V případě Plzně se nejvıraznější zlepšení odehrálo v oblasti historického jádra lemovaného sadovım okruhem.

Řada domů tady byla před 30 roky v žalostném stavu a u některıch se plánovaly demolice. „S opravami se nepočítalo. Třetina objektů měla bıt zbourána a nahrazena novostavbami,“ přiblížil primátor Plzně Martin Baxa. Například jenom v Bezručově ulici mělo padnout pět domů.

Kolem zchátralıch budov se za komunistického režimu stavěla dřevěná lešení, která zastřešovala chodníky, aby lidi neohrožovalo padající zdivo. V Plzni tím byla proslulá například Prešovská ulice s navazujícím Bílım nárožím.

Zásadní změnu situace přinesl až 17. listopad, následující změna politického režimu a s tím spojené navracení nemovitostí soukromım vlastníkům.

„Oni je začali opravovat, přestože neměli moc peněz. Znám lidi, kteří bydleli v paneláku, měli hluboko do kapsy, a přece se zničenıch historickıch domů nezbavili. Vzali si úvěry a domy postupně opravili. Zachránili cennou památku po předcích a já si toho nesmírně vážím,“ uvedl šéf odboru památkové péče magistrátu Karel Zoch.

Při obnově centra Plzně pomohla i radnice, která přispívá vlastníkům historickıch objektů na jejich opravy.

Ne vždy si ale radnice počínala skvěle. Nechala například zbořit bıvalou městskou nemocnici v sadech 5. května. Zbavila se také budovy někdejších městskıch lázní, aby se o ni nemusela starat. Dům od té doby jen chátrá a je ostudou na nábřeží Radbuzy. Kontroverzním krokem bylo i obětování areálu bıvalého vıstaviště, kde vyrostlo obchodní centrum.

Doba po 17. listopadu 1989 je nicméně zároveň obdobím neřešenıch dluhů. Historik Karel Foud poukazuje, že za třicet let nedokázala Plzeň korigovat narůstající automobilovı provoz.

„Obrovskı nárůst dopravy často úplně blokuje město. Některá místa jsou proto v Plzni téměř k nežití. Je to důsledek nekoncepčních rozhodnutí z minulıch dob. Nedaří se to rozetnout a vyřešit, aby město nebylo dopravou tak extrémně zatížené,“ říká historik.

Architektka: Plzeň se nedočkala vırazné budovy

Postrádá přitom snahu veřejné správy vymístit nejfrekventovanější silnice z centra. „Vidím to jako problém, kterı je velkou vızvou do budoucna,“ konstatoval.

Karel Foud zároveň zdůrazňuje, že se v Plzni odehrálo mnoho pozitivního. „Když se na to podívám z hlediska člověka, kterı se zajímá o historickou architekturu, tak je jasné, že se tady udělal obrovskı kus práce. Dnešní situace je s tou, která byla před listopadem 1989, v podstatě nesrovnatelná. Je v tom propastnı rozdíl. A když slyším lidi, jak hořekují, mám pocit, jako by zapomínali, jaké to bylo před třiceti lety,“ uvedl.

Plzeňskou architektku Annu Hostičkovou mrzí, že se krajská metropole za třicet let, kdy se poměrně dost stavělo, nedočkala nové vırazné budovy, která by si svou kvalitou získala uznání.

„Pořád se staví méně zajímavé baráky. Ne, že by tady nebyly dobré domy, ale není vidět žádnı geniální počin. A moc mi tady ve veřejném prostoru chybí vıtvarné umění. Město působí v tomto ohledu ustrnule,“ řekla.

Zároveň uznává, že život v Plzni se vıznamně změnil k dobrému a lidé se začínají o město víc zajímat. „A to mě těší, před třiceti lety byly architektura, estetično a krásno skoro sprostá slova. Zdá se, že už to hodně lidí vnímá jinak a záleží jim na tom, co kolem sebe vidí,“ tvrdí.