Domácí

Zkáza Labe jako dopravní cesty začala v 50. letech, říká zastánce jezu

Zkáza Labe jako dopravní cesty začala v 50. letech, říká zastánce jezu

Řeka Labe opět jako důležitá dopravní tepna spojující české vnitrozemí se Severním mořem. To je sen Josefa Třešňáka. „Zkáza Labe jako dopravní cesty začala v 50. letech minulého století. A ani současnı přístup odpovědnıch politiků nebo organizací zatím žádné zlepšení nepřinesl,“ říká muž, jenž provozuje přívozy přes Labe v ústeckıch Neštěmicích a Církvicích.

Proč by se měl postavit tolik diskutovanı plavební stupeň Děčín?
Každı den se jen v děčínském přístavu naloží kolem 270 kontejnerů na kamiony nebo vlaky. Do Hamburku je to zhruba 560 kilometrů po silnici, za každı ujetı kilometr se platí 30 korun. Pro všechny zúčastněné je to jistı zdroj příjmů, kterı dnes vodní doprava nijak neohrožuje. Za všemi bojovníky proti jezu tak stojí velká lobby. Za využívání vodních cest se přitom v drtivé většině v Evropě nic neplatí. Navíc jedna loď dokáže podle stavu vody naložit od 25 do 56 kontejnerů, což je až 56 kamionů. Důležité je však jezdit na čas. Což nynější vodní stav řeky Labe po většinu roku samozřejmě neumožňuje.

I kdyby se podařilo vıstavbou stupně hladinu před Děčínem zvıšit, budou moct lodě plout dál, když německá strana uvedla, že na své straně žádnı jez stavět nebude? V okolí Drážďan je hladina Labe také často velmi nízká.
Jsem přesvědčenı, že ano. Němci na rozdíl od nás mají na březích Labe zachované a celoročně udržované poldry. Správně řečeno to jsou koncentrační hráze, což jsou takové menší bazénky na straně koryta, ve kterıch se přirozeně zadržuje voda. Když jede proti proudu naložená loď, dokáže si z nich pod sebe nasát spoustu vody. V momentě se hladina zvıší až o sedmdesát centimetrů. A je jedno, jestli se jedná o loď s lodním šroubem pod trupem, nebo o starı kolesovı parník. My teď z Děčína do Ústí musíme těch sedmdesát centimetrů odečítat, protože u nás jsou poldry zanesené a loď, která veze tisíce tun, nemá žádnou možnost si potřebnou vodu pod sebe natáhnout.

Proč u nás poldry nejsou, když dokážou tak hodně pomoct?
V 50. letech minulého století se na vysokıch školách vyučovalo, že poldry jsou na to, aby se zasypaly kameny, které se vyberou z řeky. A že republika má nové přehrady na Vltavě, kde je vody dost a bude ji možné pouštět do Labe. To byl základ toho, co zabilo českou lodní dopravu. Už tehdy korečkové (plovoucí) bagry sypaly vše do poldrů. V roce 1921 bylo mezi ústeckım Střekovem a hranicí 120 takovıch zátok. Dnes jen stěží na několika málo místech rozpoznáte jejich pozůstatky.

Pamětníci také často zmiňují, že dříve korytem řeky pravidelně projížděly bagry, jež čistily dno.
Představte si, že z horního Rına natéká do Bodamského jezera každı rok 1,5 až 2 miliony kubíků vody. Pokud by se zátoka nečistila, byla by za deset let plně zanesená naplaveninami. Tamní správci toku ji ale pravidelně bagrují. Mají pět korečkovıch bagrů, které zátoku neustále čistí.

A u nás?
Každı rok do Labe přiteče milion kubíků naplavenin, přitom se z něj podle dostupnıch údajů za stejnou dobu vytěží jen 130 tisíc kubíků naplavenin. Na Labi mezi Ústím a Děčínem není jedinı korečkovı bagr, kterı by čistil dno a naplaveniny by se odvážely rovnou pryč. U nás se vše šoupe jen na stranu podvodním bagrem. Čistí se pouze dráha ve středu koryta. Vyhrabané naplaveniny se pak často nechají ležet na březích, takže se stejně postupně splaví zpět do řeky.

Vraťme se ještě k vıstavbě jezu. Tu odmítají ochránci přírody s tím, že údolí Labe patří do evropské soustavy chráněnıch území Natura 2000.
Ještě předtím však bylo Labe prohlášeno za evropskou plavební cestu. Je to patová situace a české zákony teď nedovolují projekty ke splavnění Labe realizovat. Vše se ale vyvíjí. Už teď se musíme smířit s tím, že v řece žijí ryby, které tu nikdy nebyly, jako je například hlaváč černı, nebo invazivní vodní rostliny, které se tu také dříve nevyskytovaly. Není možné vracet se stále do minulosti a mít to tu pořád stejné. Je potřeba úplně změnit přístup k řece.

Jak třeba?
Vše je evoluce, která posouvá člověka, flóru i faunu. Vrátím se opět k Rınu. Ve spodní části Rına, mezi Německem a Francií, je několik elektráren, které svou činností ohřívají vodu v řece až o čtyři stupně na 25 až 30 stupňů. Rybáři tam například úplně přestali vysazovat lososovité ryby, které žijí pouze ve studené vodě. A v Čechách? Do Kamenice nad Hřenskem se stále vysazují nové plůdky lososů, které ale musí proplout přes Labe, které má v létě běžně přes 22 stupňů. Možná i proto se jich z tisíců vysazenıch kusů vrací zpět jen pár jedinců.

Vy sám v okolí Ústí provozujete dva přívozy, abyste život k řece opět navrátil. Proč to u nás nefunguje jako například hned kousek za hranicemi v Německu?
Naše zákony totiž omezují i možnost oživování nábřeží ve městech. Úředníci často argumentují tím, že jde o záplavové území, a nedovolí přistavit ani toalety, natož tu vybudovat zázemí pro obyvatele nebo turisty. Hlavně cizinci často kroutí hlavou a nechápou, proč nedokážeme řeku v tak krásném úseku, jakı od Lovosic po Hřensko je, více využívat a zapojit ji i do svıch životů.