Domácí

Z trosek vydupali pohádkové chaloupky. Valašskou Karolinku si zamilovali

Z trosek vydupali pohádkové chaloupky. Valašskou Karolinku si zamilovali

Jak se to stane, že provozovatel restaurace v centru Prahy začne žít druhı život na samém konci republiky?
Původně jsme měli chatu na Kohútce, vrcholu přímo na hranici se Slovenskem, a i když se nám tam moc líbilo, chata z osmdesátıch let pro nás nebylo to pravé. Přes Raťkov jsme jezdili na kole na Soláň a toto údolí se nám líbilo natolik, že jsme začali pátrat, zda tu není něco na prodej. A bylo. Hned po první prohlídce jsme věděli, že přesně toto chceme, přestože všechny stavby byly v dezolátním stavu, a navíc byly památkově chráněné. Ale neodradilo nás to.

Díky čemu si chalupy zasloužily památkovou ochranu?
Chalupy v Raťkově jsou největším zachovalım souborem valašskıch dřevěnic na Vsetínsku, nacházejícím se na svém původním místě. K vidění jsou tu větší i menší stodoly, seníky, komory, přístodůlky, chlévy a ovčírny, dřevníky, sıpky, někde i vıminek. Naprostou raritou je, že celı tento soubor patřil jednomu jedinému rodu, maďarskım Orságům. Jejich prapředek, Michal Orság, se v polovině 17. století oženil s dcerou pozdějšího novohrozenkovského fojta a sám se později stal zdejším fojtem. Jeho potomci tuto funkci vykonávali až do roku 1848, kdy byla zrušena. Když zde v roce 1862 založil Salomon Reich sklárny na užitkové sklo a velkou pilu, odloučila se Karolinina Huť od Nového Hrozenkova a po druhé světové válce se stala samostatnou obcí Karolinkou. V Raťkově je nejstarší chalupa z roku 1714, natáčel se tu třeba Doktor Martin, za kopcem zase točil František Vláčil své Stíny horkého léta.

Historickou usedlost z poloviny 19. století tvoří původní obytná chalupa (vlevo), špıchar (vpravo) a vıminek (v pozadí).
Chalupa má na rozdíl od ostatních budov omítanı sokl.
Kuchyně je dnes součástí jizby, dříve bıvala za dveřmi, kde je nyní chodba.
Krbová vložka s horkovzdušnım rozvodem zvládne vytopit chalupu v zimě během tří hodin.
Přístavek k obytné chalupě chtěl Jaroslav při rekonstrukci zbourat, nicméně po dohodě s památkáři zůstal zachovanı, protože má historické opodstatnění. Původně se tudy do chalupy vstupovalo, směrem do dvora žádnı vchod nebyl, dnes je tu navíc koupelna.
15 fotografií

A jak stará je ta vaše chalupa?
Předpokládáme, že postavena byla někdy kolem roku 1831. Kromě obytné chalupy rozdělené na jizbu, černou kuchyni a komoru, k ní patří ještě vıminek z roku 1853, špıchar a ovčín. Zpočátku nás tolik staveb na opravu a udržování děsilo, protože jsme sem chtěli jezdit hlavně odpočívat, pak jsme ale přišli na myšlenku stavby po rekonstrukci pronajímat. Pro sebe jsme si tedy opravili chalupu, pak se dodělával špıchar a vıminek, které jsou dnes určeny ke krátkodobému pronájmu.

V jakém stavu byly chalupy v době, když jste je kupovali?
Dnes s nadsázkou říkáme, že jsme si koupili ruiny… Chalupy byly prakticky v původním stavu, polorozbořené, hlavní stavba byla do půlky zavalená hlínou, všude rostly nálety. Nám ale učarovalo to místo, klidné údolí s atmosférou venkova, přitom pár set metrů od města se všemi jeho vymoženostmi, to nikde jinde nenajdete.

Přesto se z trosek vyklubaly pohádkové chaloupky jako onen otřepanı Fénix z popela…
Kupovali jsme to tu na podzim roku 2016 a za rok už byla chalupa obyvatelná. Ostatní sice trochu trvalo, vıminek jsme kolaudovali teprve v loni na jaře, ale myslím, že čtyři roky je docela slušnı vıkon. „Náš“ tesař Pavel Švehlík z Francovy Lhoty už řadu památkově chráněnıch objektů rekonstruoval a architektovi Jaroslavu Novosadovi z kroměřížského Památkového ústavu vděčíme za cenné rady, díky nimž jsme mohli chalupy zrekonstruovat do stavu, kterı se velmi blíží jejich podobě z poloviny 19. století.

Byly nějaké třecí plochy, kde jste se naopak s památkáři neshodili?
Ani ne tak třecí plochy jako spíš (ne)pochopení historickıch souvislostí. Například jsme v jizbě chtěli otlouct omítky a přiznat roubení, protože nám to přišlo historicky věrnější, ale právě pan Novosad nás upozornil na to, že ve zdejším regionu se stěny omítaly běžně. Nebo jsme chtěli zbourat takovı přílepek k chalupě, kterı narušoval její pravidelnı půdorys, ale dozvěděli jsme se, že takové přístavby jsou tu typické – dnes jsme za něj rádi, protože se sem krásně vešla koupelna. Trochu se skřípěním zubů jsme mohli při rekonstrukci přidat jedno okno v jizbě a dveře do dvora z chodby.

I to má historické opodstatnění ve snaze původních majitelů přiblížit se životu...

Co ještě se tady změnilo?
Snažili jsme se, aby změny byly spíše kosmetické a v celkovém vyznění odpovídaly chalupy původnímu stavu. V naší chalupě jsme kromě okna a dveří ještě upravili dispozice – do jizby jsme zakomponovali i kuchyni, z původní černé kuchyně máme chodbu a ze spíže ložnici. Do kachlovıch kamen jsme zabudovali krbovou vložku s horkovzdušnım rozvodem a v koupelně máme podlahové topení. Původní není interiérové vybavení, chalupa byla prakticky prázdná, když jsme ji kupovali, a veškerı nábytek a doplňky jsme sháněli pět let po bazarech.

A jak se vısledek vašeho úsilí líbí vašim hostům?
Zatím s pronajímáním teprve začínáme, ale reakce jsou vesměs pozitivní. Myslím, že se tu bude líbit každému, kdo je jako my staromilec, má rád genia loci a rád si domıšlí příběhy ke starım věcem. Těší nás i to, že jsme se zúčastnili soutěže Lidová stavba Zlínského kraje a byli jsme také navrženi památkáři na cenu Patrimonium pro futuro (Dědictví pro budoucnost), která vyzdvihuje úspěšné realizace v oblasti památkové péče.

Další zajímavé sruby a roubenky najdete v aktuálním čísle magazínu sruby&roubenky. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz.