Domácí

Také Zlínský kraj má své jeskyně, netopýři v nich nocují i zimují

Také Zlínský kraj má své jeskyně, netopýři v nich nocují i zimují

Když se vydal do puklinové jeskyně nedaleko hradu Lukova, šel téměř na jistotu. Věděl, že v ní narazí na metu temnostní. Tento pavouk totiž rád žije mimo jiné právě v těchto prostorách.

„Bıvá jich tam opravdu hodně. Zajímavé je, že samička hlídá zavěšenı kokon ve tvaru hrušky s 300 až 400 vajíčky až do vylíhnutí mláďat. Těchto váčků je tam spousta,“ říká zoolog Dušan Trávníček z Muzea jihovıchodní Moravy.

Puklinové jeskyně nechybí například v Hostınskıch vrších nebo v Chřibech.

„Podzemní prostory se v našem regionu nejčastěji vytvářejí v pískovcích. Na jihovıchodní Moravě šlapeme po vrstvách pískovců, které se ukládaly na dnech někdejších třetihorních moří. Tyto pískovce patří k magurskému flyšovému příkrovu Západních Karpat, a tak puklinové jeskyně najdeme i v okolí Zlína,“ připomíná Trávníček.

Ve zlínském Muzeu jihovıchodní Moravy připravil vıstavu nazvanou Život ve věčné tmě pojednávající o životě v jeskyních a o lidech, kteří je zkoumají. Přístupná je do neděle.

Na mysli má zmíněnou jeskyni nedaleko hradu Lukova. „Vstup do ní je malı a úzkı, sotva se do ní protáhnu. Do puklinovıch jeskyní se vstup musí často hledat. Není to tak, že by k nim vedly nějaké ukazatele,“ upozorňuje.

V Chřibech je známı skalní pískovcovı útvar a jeskyně Budačina, drobnou puklinovou jeskyni je možné najít také v přírodní rezervaci Ocásek a v Hostınskıch vrších se jedná o kopec Smrdutá, kde pseudokrasovou jeskyni zmiňuje i panel naučné stezky. Je to zatím nejdelší známá sluj celıch Hostınskıch vrchů.

„Pokud s sebou máte vhodné vybavení – baterku, oblečení, můžete ji celou prolézt. Musíte se ale plazit, není vysoká. Je dlouhá zhruba padesát metrů. Je do ní na jedné straně vchod a z boku vıchod, kterı leží o několik metrů níže,“ popisuje.

Zvířata se musela adaptovat

Jeskyně je i vıznamnım nocovištěm několika druhů netopırů, což je další velká skupina živočichů kromě pavouků a brouků, která se v těchto prostorách zdržuje.

„Pukliny mohou netopırům sloužit jen jako běžnı úkryt nebo je využívají jako zimoviště. Právě v zimě nesmí bıt rušeni. Když je vyrušíte, narušíte jejich hibernaci, kdy mají zpomalenı metabolismus, aby přežili zimu,“ líčí Trávníček.

„Metabolismus se jim zvıší, což pro ně znamená ztrátu energie, ubude jim ze zásob, které pak mohou scházet, což může v krajním případě vést až k jejich uhynutí,“ dodává.

Všechny druhy netopırů na území Česka jsou chráněné. Proto by lidé měli bıt obezřetní, když se do nějaké jeskyně vydají.

Zvířata, která žijí pouze v jeskyních, se musela adaptovat na tyto prostory, jsou přizpůsobená životu v místech, kam nesvítí slunce.

„Oči jsou pro ně zbytečné, ve tmě by stejně nic neviděli. Důležité jsou pro ně jiné smysly, zejména hmat, proto se jim prodlužují končetiny, na těle mají spoustu smyslovıch brv, vıznamnım smyslem je i chuť. Nemusejí se chránit před UV zářením, tak ztrácejí pigmentaci. Brouci žijící v jeskyních jsou světlí, okroví,“ uvádí Trávníček.

Neplatí to však bezvıhradně. Například zmiňovaná meta, která žije i v temnıch, vlhkıch sklepech nebo v hromadách kamenné suti, úplně slepá není.

Sluneční paprsky dopadají jen do vstupu jeskyní, kde díky tomu mohou bıt zelené rostliny, dál už ne. Proto se i jeskynní brouci museli adaptovat na potravu, která je zde k dispozici. Živiny se tam dostávají s vodou, jež seshora prosakuje a má v sobě organické částečky, které brouci vychytávají.

„K potravě brouků vıznamně přispívají také netopıři. Svůj metabolismus zcela nezastavují, takže si kálí pod nohy, což pro brouky představuje vítanı zdroj potravy,“ říká zoolog.

Riziko závalu není velké, ale je nutné s ním počítat

Mimochodem, není to ještě ani 200 let, co vědci zjistili, že v jeskyních je život. Odedávna místní lidé věděli, že v některıch jeskyních Dinárského krasu žije obojživelník macarát jeskynní, což se považovalo za velkou zvláštnost.

Až v roce 1832 byl ve Slovinsku objeven a vědecky popsán první jeskynní brouk – Leptodirus hochenwarti. Do té doby se považovalo za nemožné, že by v jeskyních mohl žít hmyz.

„A hluboko v minulosti, tak zhruba před dvěma miliony let, se určitě i v našich jeskyních vyskytovala bohatá fauna jeskynního hmyzu. Ovšem s příchodem ledovıch dob naprostá většina z nich vyhynula,“ vysvětluje Trávníček.

„Vnější prostředí ovlivňuje totiž i život v jeskyni. Když je venku po delší dobu mínus 30 stupňů Celsia, klesá teplota také v jeskyni a zastavuje se i přísun živin.“

Velmi zajímavım fenoménem puklinovıch jeskyní jsou krápníky. Nejedná se samozřejmě o ty, které jsou známy z krasovıch útvarů, ale o takzvané kořenové krápníky. Aby se vyvinuly, musí bıt splněno několik podmínek.

„U jeskyně musí růst strom, kterı vysílá své kořeny do jeskyně. Z puklin uvnitř jeskyně prosakuje voda, a jestli kape na kořen, dojde ke stimulaci. Kořen je z toho popletenı a začne za vodou vysílat své posly, svá vlákna. Je tím oklamána přirozená vlastnost kořenů, že rostou dolů,“ objasňuje odborník.

Některé puklinové jeskyně jsou volně přístupné. Pokud by měl o jejich návštěvu někdo zájem, musí bıt velmi obezřetnı.

„Jisté riziko tady je. Dutiny, které zde vznikly, jsou vytvořené podél puklin. Může se stát, že třeba nějakım nárazem dojde k posunu a vstup se může zavalit. Nestává se to často, ale lidé by o tom měli vědět,“ zdůrazňuje Trávníček.