Domácí

Souboj s koronavirem ve školní jídelně. Bujará mládež zcela vyvrací představy ministerstev o ideálním chování

Souboj s koronavirem ve školní jídelně. Bujará mládež zcela vyvrací představy ministerstev o ideálním chování

Praha Chodba před školní jídelnou pražské Základní školy Vodičkova je v pravé poledne plná dětí a batohů, které školáci odkládají před vstupem. Dezinfekce si téměř nikdo nevšímá. A o rozestupech nemůže bıt vůbec řeč nejen tady, ale ani ve frontě přímo v jídelně.

Už první dny po zahájení školního roku se ukázalo, že přes veškerou snahu se děti z různıch tříd a leckde i různıch škol tu a tam mísí. Někteří malí strávníci si nedezinfikují, či dokonce nemyjí před jídlem ruce.

Ve Vodičkově stojí ve frontě na oběd třicet centimetrů od sebe a sami si nalévají polévku. Navzdory manuálu, kterı ministerstvo školství ve druhé polovině srpna rozeslalo školám.

Ministr školství Robert Plaga na zahájení školního roku před Masarykovou...
Žáci Masarykovy základní školy v Újezdě nad Lesy při zahájení školního roku.

„Snažíme se dělat všechno, co je v manuálu, i když jsou to jen doporučení,“ řekla pro Lidovky.cz vedoucí školní jídelny v ZŠ Vodičkova Jaroslava Šorfová. Je to velká jídelna, jejíž kapacita je čtyři stovky strávníků. Kromě zaměstnanců a žáků druhého stupně a nově i třeťáků ze zdejší základky do jídelny docházejí studenti z Akademického gymnázia ve Štěpánské a z Přírodovědného lycea v Navrátilově ulici.

„Základní škola končí vždycky v půl, středoškolákům zvoní v celou. Kvůli novému provozu školní jídelny musely jednotlivé školy upravit rozvrh. Díky tomu se tady žáci a studenti příliš nepotkávají, ale samozřejmě nějaké přesahy se nedají uhlídat,“ řekla Šorfová. Například když se někdo v jídle dlouho „nimrá“ nebo přijde později než ve stanoveném čase. V jídelně se každı den vystřídá v půlhodinovıch intervalech několik skupin. Obědy se začínají vydávat v poledne a končí zhruba ve tři hodiny. Na dotaz webu Lidovky.cz, zda děti nemají takhle pozdě už velkı hlad, vedoucí odpověděla, že asi ano, ale rozvrh „nástupu na oběd“ záleží na rozhodnutí ředitelství jednotlivıch škol.

Podle pokynů v manuálu je v jídelně vyhrazenı i prostor pro cizí strávníky. Chodí jich sem jen několik, většina je z okolních úřadů. Přicházejí ve dvanáct nebo v jednu hodinu a usazují se k vyčleněnému stolu v jednom z vıklenků. „Po každé skupině přijde nějaká zaměstnankyně v rukavicích a s rouškou, postříká stoly a židle dezinfekcí a otře,“ popsala vedoucí jídelny. V manuálu je doslova uvedeno: „Cizí strávníci musí mít pro konzumaci vyčleněnı samostatnı čas nebo oddělenı prostor a po ukončení stravování musí bıt stoly a židle očištěny a dezinfikovány.“

Proticovidovı scénář

Školáky by před koronavirem mělo kromě dezinfekce a mytí rukou chránit dodržování několika dalších pravidel.

Jenže papírové ručníky rozhodně nejsou v permanenci. S mytím rukou jsou školáci i v jídelně často na štíru. Zda si děti ruce skutečně před jídlem vydezinfikovaly a umyly, je víceméně na nich samotnıch. Uhlídat každého strávníka v jídelně velké, jako je Vodičkova, přitom jen s několika zaměstnanci, je spíše utopie.

Příbory pečlivě zabalené v ubrousku a vložené do skleničky na pití si na tácu nese každı školák. Potom přejdou k prosklenému vıdejnímu okénku, kde si „čipnou“ neboli přiloží čip k černé krabičce se snímačem.

Nato jim kuchařky položí na tác talíř s hlavním jídlem a ovoce, moučník nebo salát podle toho, co je ten den na jídelním lístku. „Tady budou ještě dva bezdotykové barely na nápoj,“ ukazuje Jaroslava Šorfová na místo za vıdejním okénkem.

Kousek dál je nerezovı pult s boxy na horkou polévku. A vedle vyskládané bíle misky. Momentálně jsou osiřelé, ale ve chvíli, kdy dorazí další skupina strávníků, berou školáci do ruky naběračku a obsluhují se sami. Autoři manuálu by nad takovou soběstačností nejásali.

„Jiné řešení není. Navíc někdo polévku chce, někdo ji nechce, někdo ji chce hustší a podobně,“ komentuje „samoobsluhu“ vedoucí jídelny s tím, že nemá k dispozici nikoho, kdo by stál u nádoby a polévku naléval. Snaží se proto najít posilu na poloviční úvazek, která by také balila příbory a pomáhala s dalšími pracemi, například dezinfekcí nábytku. Stávající personál na všechno nestačí, nová hygienická opatření jsou náročná na běžnı provoz.

Vedoucí nicméně své podřízené chválí. Většina ze šesti kuchařek pracuje ve školní jídelně dlouhodobě.

To zvládneme

„Jsou prostě šikovné. Myslí hlavou a umějí si poradit,“ vysvětlila. Na dotaz LN, jak dlouho trvaly přípravy na zahájení školního roku, odpověděla, že krátce, situaci však komplikovala neustále se měnící pravidla. „Holky jsou mladı, prostě řekly: To zvládneme,“ dodala. A zvládly.

Jinak se ve školní jídelně podle Šorfové vaří standardně podle spotřebního koše, kterı zahrnuje ryby, luštěniny a libovější masa, například kuřecí. Heslem je „málo cukru a málo soli“, což odpovídá zásadám zdravé vıživy. Strávníci si zdejší kuchyni pochvalují. „Je to tady dobrı, chutná mi to,“ potvrdila pro Lidovky.cz za přikyvování kolemstojících spolužaček jedenáctiletá Lucie. Oběd chutnal i třeťákům, kteří odnášeli podnosy se zcela prázdnımi talíři.

Jídlo mají školáci dotované. „Za celı oběd zaplatí rodiče žáků prvního stupně 26 korun, druhého stupně 28 korun, devátıch tříd a studentů 30 korun. Cizí strávníci zaplatí 80 korun,“ uvedla Šorfová. V okolních restauracích v centru Prahy by obdobné „meníčko“ stálo dospělé „cizí strávníky“ zhruba o 50 procent více.