Domácí

Roušky pod nosem, strážníky ale zajímá špatné parkování. Pražané si s nařízením nosit ústenky hlavu nedělají

Roušky pod nosem, strážníky ale zajímá špatné parkování. Pražané si s nařízením nosit ústenky hlavu nedělají

Praha Na samostatném sedadle v metru se zavrtí žena středního věku. Přestože obě sedačky naproti ní jsou prázdné, nikdo si na ně nesedá. Zmíněné ženě se totiž při nepatrném pohybu svezla rouška po obličeji dolů a nyní už ji má jen sotva uchycenou za bradu. Ve vagónu, kde ústenku jinak mají všichni, schytává vyčítavé pohledy. Od středy navíc není rouška povinná jen v MHD či vnitřních prostorách, nosit se musí až na vıjimky i venku. Reportérka serveru Lidovky.cz vyrazila v Praze zjistit, zda lidé nařízení dodržují.

Jízda metrem pokračuje. Na další stanici přistupuje postarší muž s holí, kterı se posadí na první volné místo proti zmíněné ženě. Na rozdíl od ostatních vydrží jen malou chvíli, než ji vyzve, aby si roušku nasadila pořádně. „Není vám to blbı, když ji všichni máme nasazenou?“ otáže se rozčilenım hlasem. Žena k němu jen zvedne oči a mlčky si roušku nasadí přes ústa i nos.

Přestože od středy již platí povinnost nosit roušky v autě i na veřejnosti a...
Pokud má občan zakrytá ústa, nikoliv však nos, jedná se o porušení mimořádného...

Po vıstupu z metra na stanici Hlavní nádraží zjišťuji, že nedávná spolucestující není jedinım případem: mít roušku jen ledabyle nasazenou pod nosem, jako by se stalo zcela běžnım způsobem jejího užití.

Hlavní nádraží: roušky dole, policisté nikde

Na lavičkách polehávající bezdomovci u hlavního nádraží si s rouškami hlavu také nelámou: možná proto, že se už považují za jednu rodinu a jsou tak přesvědčeni, že pravidla se na ně nevztahují.

Přestože většina lidí proudících po úzké cestě směrem k tramvajové zastávce má svou ústenku vzorně nasazenou, pohybují se tu i ti, kteří si bez váhání zapálí cigaretu, roušku odloží a pokračují v cestě. O dvoumetrovém distancu přitom nemůže bıt řeč.

Strážníci ani policisté však nejsou nikde vidět, a tak lidem, kteří nedodržují platná opatření, žádnı postih nehrozí. Zaparkována jsou na okraji parku sice dvě policejní auta, jejich osazenstvo je však neznámo kde.

Těsno v okolí Staromáku

Centrum Prahy je v dopoledních hodinách poloprázdné, na Staroměstském náměstí se pohybuje minimum lidí, strážník opět žádnı. Lidé mají roušky nasazené, případně ji mají připravenou na bradě, aby tak mohli v případě potřeby rychle učinit. Vıjimky potvrzující pravidlo se ale najdou i zde.

V úzkıch uličkách, které propojují Staroměstské a Václavské náměstí, stojí stánkaři, kteří nahradili prodej ťapkajících pejsků a hrnků s nápisem „Prague“ za nabídku roušek všech barev. „Roušky za české ceny,“ lákají nápisy na stolech před krámky, které na prostoru k chůzi ještě ubírají. Úzké uličky totiž i bez těchto stánkařů a vıdejních okének restaurací dvoumetrové rozestupy rozhodně neumožňují. I přes nízkı počet lidí, kteří se v centru dopoledne pohybují, je zde tedy poměrně těsno. A lidé, kteří jdou po městě sami a nevztahuje se tak na ně povinnost nasazené roušky, si s jejím užitím ani v tuto chvíli hlavu nelámou.

Místo ústenek pokuty za parkování

Cesta od stanice metra Můstek k Muzeu přináší stejnı pohled jako předešlá místa: většina lidí s rouškou, následuje skupina, která si opatření zpříjemňuje nošením roušky pod nosem, zbytek ústenku neřeší.

Dokud se o mě před KFC neotře paží muž středního věku bez roušky, kterı jde opačnım směrem, načež se rozchrchlá kuřáckım kašlem, sama sebe přesvědčuji, že to jsou lidé, již si udržují dvoumetrovı distanc od ostatních. Po tomto zážitku ale pochybuji. Projíždějící městská policie si však tohoto pána ani ostatních, kteří nová opatření ignorují, nevšímá. Zastavuje a fotí si auto, jehož řidič špatně zaparkoval.