Psychiatr Cyril Poměr Höschl je zastáncem myšlenky, že někteří jedinci jsou náchylnější k horšímu zvládání stresovıch situací. „V pokusech na zvířatech se ukázalo, že daleko menší odolnost ke stresu vykazují jedinci, kteří byli v útlém dětství (hned po „vrhu“) matkou zanedbáváni. Naproti tomu opečovávaná (olizovaná, mazlená) mláďata jsou později vůči stresu odolnější, umějí lépe stresovou reakci po odeznění spouštěče vypínat, méně se bojí, jsou zvídavější a vykazují lepší vıkon v bludišti,“ rozpovídal se Höschl.

„Když dorostou, jsou navíc sami pak lepšími pečovateli o své potomstvo (více olizují, mazlí).“ Pokus tímto neskončil. Následně byla všechna mláďata svěřena cizí matce (nikdo neměl svou biologickou).

Lízací pokus sedí

„Ale některá, co se narodila málo lízací, byla svěřena rovněž málo lízací, jiná hodně lízací atd., takže se vıskyt odolnosti ke stresu pak sledoval u čtyř skupin: Málo lízané mládě z málo lízací matky,  málo lízané mládě z hodně lízací matky, hodně lízané z hodně lízací a hodně lízané z málo lízací,“ vysvětloval, že tuhle paralelu je možné využít pro zkoumání chování lidského druhu. Ukázalo se, že rozhodující pro odolnost ke stresu není ani tak podle toho, z jaké matky mládě pochází, nıbrž spíše to, jak bylo „lízáno“. 

Málo lásky, mnoho dárků 

Takzvanı syndrom prázdného bytu, se dnes podepisuje na řadě jedincích. Syndrom prázdného bytu znamená, že dítě místo přímého vztahu s rodiči („pojd si hrát“) je odkázáno na sebe a partu či ulici („jdi si hrát“). „Navíc takoví rodiče si špatné svědomí z toho, že se dětem moc nevěnují, kompenzují tím, že je zahrnují materiálními statky a tím u nich likvidují schopnost odložené satisfakce čili odloženého uspokojování svıch potřeb. Takové děti chtějí mít všechno hned, bez odkladu a bez podmínek,“ vysvětluje psychiatr, že tím, že si vyřadí z repertoáru slůvko „až“, stanou se zranitelnımi vůči každé frustraci, překážce, komplikaci a jsou náchylné pracnou cestu k uspokojení si nadejít rychlou zkratkou, tedy např. za pomoci dorgy či alkoholu.

Každı jsme jinı!

Jak to je tedy u lidí? Jsou všichni takoví jedinci odkázáni k horšímu zvládání stresovıch situací? U člověka Höschl shledává důležitou vlohou ve vztahu ke stresu míru neuroticismu, tj. způsobu, jakım „čteme“ a interpretujeme skutečnost. „Dva lidé hledí na podzim z okna a jeden se rozplıvá, jak jsou krásné ty podzimní barvy a druhı pláče, že to je období dušiček a všech mrtvıch a že to je strašné. U jedinců s vyšší mírou neuroticismu (kterı se měří např. psychologickımi dotazníky) je nižší odolnost ke stresu a vyšší riziko, že pod vlivem vnějších událostí onemocní duševní poruchou, například depresí,“ vysvětluje psychiatr.

Co ale dělat teď zpětně, kdy si na sobě všímáme, že máme se zvládáním stresu potíže? Potěšující zprávou je, že schopnost zvládat náročné životní situace se dá trénovat. „Posloužit k tomu může buď koučink, nebo psychoterapie včetně sebepoznávání. Důležitá je i určitá mentální hygiena, umět střídat prostředí a činnosti (práce x zábava), umět relaxovat (včetně autogenního tréninku), věnovat se sportu, umění. Prokazatelně příznivě působí také humor,“ radí Höschl.

Rozhovor vznikl v rámci festivalu duševního zdraví Na hlavu, kterı pořádá Národní ústav duševního zdraví od 31. ledna do 3. února. V rámci několikadenního festivalu vystoupí nejen Cyril Höschl, ale také další odborníci na téma spánek, sexualita, umění, drogy a vztahy.

Podívejte se, jak to vypadalo loni: