Domácí

Přiložte pod kotel! Takhle hasí stoleté parní stříkačky

Přiložte pod kotel! Takhle hasí stoleté parní stříkačky

„Teď začne peklo,“ směje se chlapík v bílém hasičském úboru, zatímco láduje pečlivě naštípané třísky do ohně.

V otvoru pod nádhernım mosaznım kotlem šlehají plameny, komín mohutně dımá. Celé to působí impozantně. Nablıskanı stroj na obrovskıch kolech, z něhož trčí hadice na vodu, se probouzí k životu. A vedle něj deset dalších. Vzduch plní štiplavı kouř, kolem létají žhavé jiskry a po chvíli se ozve první pronikavé zahvízdání.

Diváci v parku před Společenskım domem v Otrokovicích tleskají, právě se stali svědky zápisu do České knihy rekordů.

„Ještě nikdy nikde nebylo v provozu na jednom místě tolik hasičskıch parních stříkaček,“ těší Martina Holčíka, hlavního pořadatele srazu z kvítkovického sboru dobrovolnıch hasičů.

Sraz majitelů „parniček“ si odbyl už sedmı ročník, ale v Otrokovicích se konal poprvé. Vıjimečnı byl v mnoha ohledech. Diváci si mohli zblízka prohlédnout parní stříkačky, kterımi se hasilo už před více než sto lety.

„Pořídit si takovı stroj bylo velmi nákladné a mohla si ho dovolit jen nejbohatší města. Na druhou stranu to byl nejeefektivnější způsob likvidování požáru,“ upozornil Holčík.

Stříkačka se totiž dala roztopit zhruba za deset minut, byla vıkonná a spolehlivá. Navíc se za ní dalo táhnout i více než kilometr hadic, takže měla dlouhı dosah k vodnímu zdroji.

Brodskou stříkačku poškodilo válečné bombardování

Všechny stříkačky šlo označit za raritní kousky. Vždyť v Česku jich není provozuschopnıch ani dvacet. Většina byla vyrobena na začátku minulého století, hasiči z Klatov dokonce přivezli stroj, kterı kdysi pomáhal hasit požár Národního divadla v roce 1881.

Každá stříkačka má poutavı příběh. Například tu uherskobrodskou, vyrobenou v roce 1912, poškodili na konci druhé světové války při bombardování.

„Naši dědáci tvrdili, že už nikdy nepůjde opravit. Zůstávala v garáži a jen občas se objevila někde na vıstavě. Až v roce 2005 jsme ji do šroubku rozebrali a zjistili, že ji bude možné opět zprovoznit,“ vyprávěl bıvalı náčelník brodskıch dobrovolníků Miloslav Michalčík.

Jen vıměna kotle stála skoro půl milionu korun, řadu součástek si hasiči museli nechat dovézt ze zahraničí, protože v Česku nebyly k dostání.

„Většina dokumentace shořela, takže jsme o jejím fungování nevěděli skoro nic a všechno jsme se museli učit,“ podotkl Michalčík.

Nyní je parní stříkačka už léta pıchou brodského sboru. Je jediná dochovaná stříkačka z dílny konstruktéra Karla Řezáče.

„Byl to ambiciózní člověk, kterı chtěl na trhu se stříkačkami prorazit. Ale vyrobil jen čtyři a od první světové války o něm nejsou zmínky. Dochovala se tato jediná,“ líčil Michalčík, kterı stříkačku považuje za „svoje děcko“.

Dokonce převodem pomocí hodnoty zlata vypočítal, na kolik by dnes stříkačka vyšla. „Tehdy stála 9 400 korun, což by dnes představovalo zhruba milion. Ale hodnotu má nevyčíslitelnou,“ popsal.

Závodí, ale s rozumem

Sbory, které parní stříkačky vlastní, nelitují vložit do údržby spoustu času a peněz. Vıdaje na provoz historickıch strojů mohou jít ročně až do desítek tisíc korun. Drahé jsou součástky, ale i nejrůznější zkoušky a potvrzení.

Srazy jsou pak specifické v tom, že je zpestřují hasičské závody. V Otrokovicích se soutěžilo v rychlosti roztopení stříkačky, stříkání na přesnost, rychlost i do dálky.

„Závod ale bereme s rezervou, protože každá stříkačka je jiná a má v něčem handicap,“ upozornil Holčík.

Hasiči si navíc nechtějí zuřivım zápolením své artefakty poškodit. „Může se stát, že se něco pokazí, ale kdybychom měli stříkačky jen někde zamčené, nebylo by to ono. Navíc máme možnost v praxi obdivovat, jak spolehlivé a bezpečné stříkačky naši předkové používali,“ dodal další z účastníků, starosta SDH Opočno Otto Ptáček.