Domácí

Praha hlásí nedostatek pěstounů. Vstupu do evidence předchází řada opatření

Pěstounská péče je jednou z forem poskytování náhradní rodiny dětem a dorostencům, kteří se z nejrůznějších sociálních či psychickıch důvodů nedostávají do adopce. Tito nezletilí lidé tak dostávají příležitost žít v náhradní rodině právě s pěstouny.

Jak uvedla zpráva z radnice Prahy 4, hlavní město v současnosti hledá pěstouny zejména pro sourozence, starší děti a děti s hendikepem. „Problém s nedostatkem pěstounů není jen celopražskı, je celorepublikovı. Na Magistrátu hlavního města Prahy evidujeme pěstouny na přechodnou dobu, takzvané profesionální nebo krátkodobé, a zároveň i pěstouny dlouhodobé,“ uvedl k aktuální situaci tiskovı mluvčí pražského magistrátu Vít Hofman.

Vstupu předchází série kroků

V případě, že by lidé chtěli poskytnout náhradní domov opuštěnım dětem, které neměly tolik štěstí v životě, je třeba připravit se na celou řadu nejen administrativních kroků, které je před tím zapotřebí učinit.

Prvním krokem je podání žádosti na sociálním odboru na příslušné městské části. S tou musí adept na pěstouna zároveň doložit další náležitosti jako vıpis z rejstříku trestů nebo zdravotní zprávu. Spisovou dokumentaci si posléze přebírá magistrát.

„Tento úřad poté zajistí odbornı přípravnı kurz a psychologické posouzení. Závěrem tohoto procesu je správní rozhodnutí o tom, zda žadatelé jsou nebo nejsou zařazeni do evidence pěstounů,“ vysvětlil Vít Hofman.

Dítěti se hledají pěstouni, opačně nikoliv

Pokud dojde k zařazení do evidence, noví pěstouni čekají. Systém není nastavenı tak, že by si náhradní rodina sama vybírala, kterého dítěte se ujme. „Princip je takovı, že se dítěti hledá ta nejvhodnější rodina. Poté, co se uskuteční zprostředkování, mají žadatelé či pěstouni možnost se s dítětem seznámit, začít navazovat kontakt a převzít dítě do své péče,“ popsal Vít Hofman.

Tento proces navazování kontaktu je podle odborníků z pražského magistrátu vysoce individuální. Pěstouni musejí počítat s tím, že poskytují dětem jinou formu náhradní rodiny, než je adopce. Měli by tak například dítěti dovolovat kontakt s biologickou rodinou. Pěstouni zároveň musejí mít uzavřenou dohodu s příslušnım oddělením sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), případně s doprovázející organizací, která k tomu má patřičné pověření.