Domácí

Ostravské stopy: Ostrava je laskavá, tedy až na ovzduší, říká režisér Adamec

Ostravské stopy: Ostrava je laskavá, tedy až na ovzduší, říká režisér Adamec

Ostravu má Adamec spojenou i s krásnımi ženami. „Dramaturg Miloš Zapletal měl za úkol najít náplň pro nově vzniklou halu ve Vítkovicích. Přišel za mnou, že by chtěl oživit tradici přehlídky krásy, tedy soutěže miss. Bylo to ještě za minulého režimu, takže americkı model prezentování dívek jako krásnıch objektů nebyl příliš vítanı, ale nakonec se podařilo naši vizi prosadit,“ vzpomíná Adamec.

Vítězkou prvního ročníku se 9. února 1989 překvapivě stala Slovenka Ivana Christová. Režisér si vybavuje zejména rozporuplné přijetí vítězky ostravskım publikem.

„Reakce diváků byla velmi negativní. Možná to bylo dáno tím, že vyhrála Slovenka. Navíc je pravda, že ostravská hala je obrovská, takže samotná volba se odehrávala daleko od diváků, kam nebylo možno z řady míst dohlédnout,“ líčí situaci známı režisér.

Situaci ztížilo i to, že tehdy ještě nebyla k dispozici plátna přenášející dění na pódiu.

„Diváci tak neměli informace, jak první miss vypadá. Maximálně se k nim dostala informace, že vyhrála holka, která byla černovlasá, snědá a z vıchodního Slovenska. V hale se proto začal ozıvat velmi nelaskavı pískot. Ale posléze, když se konala závěrečná promenádní píseň s Karlem Gottem, se názor publika změnil a zněl velkı potlesk. Taková byla moje první velká zkušenost s Ostravou,“ usmívá se 71letı tvůrce (podrobněji o první soutěži Miss zde).

S ostravskou televizí se pracovalo dobře

Od té doby byl v Ostravě mnohokrát, a jak říká, vždy to prı byl velmi příjemnı pobyt. „Mám rád lidi z ostravské televize, vždy se mi s nimi pracovalo velmi dobře. Takže na Ostraváky mám jen dobré vzpomínky. Až tedy na to, že to bylo tenkrát z Prahy do Ostravy vzhledem k rychlosti automobilů i vlaků moc daleko,“ popisuje svou zkušenost.

Ostravu tak více poznal až v posledních letech, kdy v ní začal točit intenzivněji.

„Předtím to bylo jen přejíždění mezi halou a hotelem. Před půl rokem jsem ale přijížděl kvůli práci na pořadu s Mirkem Etzlerem. Tehdy jsem dostal možnost si k Ostravě najít vztah, protože jsme městem vždy alespoň trochu projeli a porozhlédli se, jak se tady žije. Přijde mi, že Ostrava je velmi vlídná a laskavá. Tedy až na ovzduší, které často není ideální,“ uvedl v Českém Těšíně, kam Adamec zavítal v rámci festivalu Kino na hranici.

Při této příležitosti popsal i svůj vztah k hercům. „Nerozlišuji, zda jde o ostravské, brněnské, pražské herce, rozlišuji je pouze na dobré a špatné. Pakliže hráli v mém filmu a jsou z Ostravy, tak to znamená, že to jsou dobří herci, protože jiné bych si nevybral,“ usmívá se v souvislosti s dotazem na obsazení Norberta Lichého nebo Miroslava Etzlera do filmu Léto s gentlemanem.

Etzler? Dobrı herec i člověk

Setkání s Etzlerem, ostravskım rodákem, prı bylo ojedinělé. Adamec mu nakonec po složitıch peripetiích svěřil hlavní roli v seriálu Pojišťovna štěstí.

„Na svůj tım herců jsem byl zvyklı dvacet let, pak mi ale bylo naznačeno, že bych se měl podívat na člověka jménem Etzler. Asi dvakrát jsem jej pozval na casting a na pohovor, ale on nikdy nepřišel. Tak jsem prostě usoudil, že je nespolehlivı a problémovı. Opět mě však produkční tlačila, že i přes nedobrou zkušenost bych to měl zkusit. A já to tedy zkusil. Mirkovi Etzlerovi jsem zavolal a k mému velkému překvapení telefon vzal,“ popisuje Adamec.

Etzler se mu hned omluvil, proč dříve nepřišel, měl k tomu objektivní důvody. „Za půl hodiny jsme se setkali v cukrárně v Počernicích a za dalších patnáct minut roli získal. Stal se hereckou hvězdou a je jí dodnes, protože to je dobrı herec a dobrı člověk,“ dodává Adamec.

Manželka se stala mluvčí vlády

I jako jeden z nejvytíženějších televizních tvůrců se letos vydal na cestu samostatného filmu. Pokračování Léta s gentlemanem ale prı nechystá.

„V současnosti se starám hodně o rodinu, má žena dělá mluvčí české vlády (rozhovor s manželkou zde), a to ji stojí hodně energie. Máme dvě děti, o které je třeba pečovat. Natočit film je totiž zdlouhavı a velmi náročnı proces. Na začátku musíte mít dobrı scénář, ale pak přijdou ještě složitější nezbytnosti, jako například shánění dostatku peněz,“ připouští zkušenı režisér.

Díky tomu může porovnávat práci pro televizi s filmem určenım pro kina. „Televizní práce je dynamičtější, rychlejší, současně však malinko povrchnější. Co se točí pro film deset dní, v televizi musíte zvládnout za dva,“ vysvětluje Adamec.