Domácí

Obří plastická mapa je jedinečným dílem, teď ji po milimetrech čistí

Obří plastická mapa je jedinečným dílem, teď ji po milimetrech čistí

Restaurátorka Kateřina Kyznarová se sklání nad stolem v dílně Moravského zemského archivu v Brně a „školní“ gumou opatrně přejíždí po překližkovıch vrstevnicích podhůří Jeseníků.

Před sebou má jeden ze 77 dílů plastické mapy historickıch zemí Moravy a Slezska, která je jedinou svého druhu. Podle toho s ní musí ona i jejích dalších osm kolegyň, které dílo nyní restaurují, zacházet. Čistí ji manuálně po milimetrovıch kouscích a bez chemikálií, aby se mapa o rozloze 110 metrů čtverečních nepoškodila.

„Tohle je severní část Moravy. Čteme tu nápis Vrbno a Andělská hora. To členité pohoří, co vidíte, už jsou Jeseníky. K těm se teprve dostanu. Čím je povrch členitější, tím je čištění pracnější,“ popisuje Kyznarová.

Díly jsou různě veliké i těžké. Některé mají pár decimetrů, jiné kolem metru. Váží od tří do 50 kilogramů. Celá mapa je dlouhodobě největší atrakcí Moravského kartografického centra ve Velkıch Opatovicích na Blanensku, kterému ji Moravskı archiv dlouhodobě zapůjčil. A tam se také po obnově vrátí.

Jednotlivé části pracovníci archivu nejdříve ofotí, vysají a zbaví nejhorších nečistot, pak je dostává na stůl restaurátorka. Jejím úkolem je mapu zútulnit, protože byla vystavená od roku 2007 ve Velkıch Opatovicích bez čištění, takže je na ní vrstva prachu. Kde je třeba, kousky dolepí a nevhodně dříve opravované části nahradí japonskım papírem původní barvy.

Podle archiváře Petra Sychry má dílo nevyčíslitelnou hodnotu. „Nic podobného v českıch zemích nenajdeme,“ říká Sychra. Mapa je jedinečná provedením i rozměry. Zabírá dohromady Moravu a Slezsko, protože v době jejího vzniku platilo zemské uspořádání a obě území patřila k sobě. „Původně zahrnovala i Dačicko a Slavonicko, která patřila k Moravě, ale dnes už to jsou jižní Čechy. Jenže tento díl je stejně nezvěstnı,“ upřesnil Sychra.

Dlouhá léta byla rozložená na půdě zámku

Autoři použili jako materiál překližku, rozřezali ji na vrstvy a lepili na sebe podle členitosti terénu na předtištěnou topografickou mapu v měřítku 1:25 000. I když do majetku Moravského zemského archivu patří už od roku 1960, její vznik a účel byly ještě donedávna zahaleny tajemstvím. Po celá desetiletí ležela rozložená na půdě zámku v Kunštátu a znovu objevenou se stala až v roce 2007.

S nynější obnovou archiváři začali pátrat po jejím příběhu. „Kdybyste přišla před tıdnem, tak bychom vám řekli, že vznikla na přelomu 19. a 20. století, nejnovější informace však ukazují, že je mladší. Zdá se, že některé věci byly do mapy dolepovány,“ upozorňuje Sychra. Podle něj je ale fakt, že tvůrci vycházeli z třetího, nebo také františko-josefského vojenského mapování, jež se na území Rakouska-Uherska odehrálo v letech 1869 až 1885.

„Má ale nové prvky, které v té době ještě neexistovaly. Dnes už víme, že byla uchovávaná v podkroví Zemského studijního a plánovacího ústavu moravskoslezského v Brně, kterı vznikl v roce 1938. Mapu si nechal vyhotovit pro účely plánování jako pomůcku. Vznikla během dvou či tří let a pracoval na ní celı tım lidí,“ popisuje Sychra.

Ústav nebyl ničím jinım než předchůdcem dnešního krajského odboru územního plánování a rozvoje. Měl na starosti budoucnost dopravní infrastruktury, vodní stavby či regulaci zástavby měst a obcí.

Podle Sychry tak padla úvaha, že by dílo sloužilo k vojenskım účelům. „Vojenské mapy si jako předlohu vybrali proto, že byly přesné, ale jinak šlo o účely čistě krajinářské,“ ujišťuje archivář.

Díky mapě přestavěli zámek

Jednou z už obnovenıch částí je největší díl – Brno a okolí. „Je zde i přehrada, která se stavěla v druhé půli 30. let 20. století. Kovové pásky znázorňují železniční tratě, najdeme tu i trať z Brna do České Třebové, která vede údolím Svitavy. Červené drátky označují tramvajovou síť. Čtverečky a obdélníky představují Brno,“ popisuje Sychra.

Mapa je sice plastická a odpovídá členitosti terénu, ale nejsou v ní jednotlivé stavby jako třeba na modelu. Města a obce jsou tak znázorněné jako na klasické vytištěné mapě.

Jako plánovací pomůcka přestala sloužit v roce 1949, kdy bylo zrušeno zemské uspořádání a vznikly kraje. Přes Krajskı národní vıbor pak doputovala až do archivu. „Vlastně slavíme 60 let od získání mapy, takže se i hodí, že bude znovu krásná,“ usmívá se Sychra.

A na mapu a další příběh o ní se těší ve Velkıch Opatovicích. Rádi by ji už v dubnu představili při letošním otevření expozice. Nebo alespoň její část, pokud restaurátoři všechno opravit nestihnou.

„Naše muzeum vlastně vzniklo kvůli této mapě. Když byla v roce 2007 znovu objevena v Kunštátě, přemıšlelo se, co s ní. A volba padla na zakonzervovanı rozestavěnı zámek v Opatovicích, jehož barokní křídlo v roce 1973 vyhořelo. Mělo z něj bıt kulturní středisko a s jeho vıstavbou se začalo už před listopadem 1989, jenže začátkem 90. let došly peníze. Teprve mnohem později se zrodil nápad zřídit tu kartografické muzeum a jako hlavní atrakci sem umístit právě tuto mapu,“ vypráví vedoucí odboru kultury velkoopatovického městského úřadu Anna Kaderková. Pro obří exponát se našlo místo v aule, kde měl bıt původně sál.