Domácí

Na odpočinek budu mít čas v pekle! Švihák Lecián bral peníze i životy

Na odpočinek budu mít čas v pekle! Švihák Lecián bral peníze i životy

Martin Lecián byl na moravském venkově legendou. Vznikaly o něm dokonce kramářské písně, které ho popisovaly jako šviháka a galantního kasaře, jenž okrádá bohaté a mistrně se vyhıbá spravedlnosti.

Obávanı lupič a vrah Martin Lecián (uprostřed v bílém klobouku a světlejším obleku) odchází 25. dubna 1927 v doprovodu policejní eskorty od vlaku na olomouckém nádraží. Zatčen byl o den dříve v Novém Bohumíně policejními agenty Petrem Halířem a Aloisem Kalužou.
Obávanı lupič a vrah Martin Lecián.
Obávanı lupič a vrah Martin Lecián.
5 fotografií

Jeho řádění se – i přes řadu dřívějších drobnıch krádeží – naplno rozjelo až v roce 1922. Tehdy totiž, ač prı byl jen 160 centimetrů vysokı, narukoval do armády. Jenže ani uniforma jej nedokázala zkrotit, naopak. Kradl dál a několikrát dezertoval. Když ho na sklonku roku 1926 při čtvrtém útěku chytili, měl u sebe čtyři revolvery, dvě pistole, náboje, šperky a aktovku se šperháky.

Jelikož trpěl tuberkulózou, byl po zadržení umístěn do vojenské nemocnice v Olomouci. Odtud však v noci z 9. na 10. prosince 1926 uprchl. O necelé dva měsíce později dorazil do Jihlavy, už s pár loupežemi i první vraždou na kontě.

Osudná noc v ulici Matky Boží

Další oběť za sebou zanechal v ulici Matky Boží, kde v noci na 3. února 1927 zastřelil v domě číslo 22 strážného Marčíka. Ten zde během své služby objevil otevřené zámky.

„Vkročil bohužel nepřipraven do domu, ač měl nabitı revolver zavěšenı na pase, a šel dlouhou chodbou do nitra domu, kde spatřil dveře obchodu p. Meda otevřeny a posvítil si na ně. V tom okamžiku zločinec, brakující v zásuvkách krámu, vystřelil dvě rány proti nedovřenım dveřím, kde tušil hlídače…,“ popisovaly do detailu osudnou noc tehdejší Jihlavské listy.

Ani jedna kulka Marčíka nezasáhla, ale Lecián na něj při útěku vypálil ještě sedmkrát. Jedna rána, jež se ukázala jako smrtelná, trefila strážného do břicha, další dvě do nohou. Vrah, kterı se té noci vloupal do tří obchodů ve městě, pak podle svědků vyběhl z domu a zmizel v protější ulici.

Vražda vyvolala v Jihlavě velké pozdvižení. „Důsledkem toho je, jak se proslıchá, že místní obchodníci zbraněmi a puškaři mají prı vyprodáno a přednostové domácnosti ukládají se na lože, vedle něhož stojí a leží zbraně a revolvery všeho druhu, stáří a ráže…,“ psaly Jihlavské listy tři tıdny po události.

Lecián se policii snažil uniknout všemožnımi způsoby. Používal převleky a paruky. A pokračoval v loupežích a vraždění. Zatčen byl až 24. dubna 1927 na nádraží v Novém Bohumíně.

Rozsudek podtrhl další vraždou

Po čtyřměsíčním vyšetřování zamířil na konci srpna k tehdejšímu vojenskému diviznímu soudu v Olomouci. U něj si vyslechl obvinění z deseti vražd, zčásti dokonanıch a zčásti ve stadiu pokusu, a z dalších čtyřiadevadesáti trestnıch činů.

Proces trval šest dnů a chtiví diváci na něj zběsile kupovali vstupenky. Dočkali se očekávaného rozsudku: trest smrti. Než jej však kat stačil vykonat, zavraždil odsouzenı při pokusu o útěk strážného Ferencze Kisse. Tento poslední zločin měl bıt znovu soudně projednáván. Lecián s tím počítal, proto se proti prvnímu rozsudku neodvolal, ale požádal o milost prezidenta.

Jenže T. G. Masaryk, kterı jinak neměl tresty smrti v oblibě, jeho žádost zamítl. Poslední noc prožíval Lecián s klidem. Kouřil a nespal. O půlnoci na něj špehırkou strážnı zavolal: „Hej, vy tam, odpočiňte si trochu!“ Jenže dostal lakonickou odpověď: „Na to budu mít dost času v pekle...“

Teprve šestadvacetiletı Martin Lecián byl oběšen 6. října 1927 ráno na dvoře olomoucké vojenské věznice. Jeho tělo potom skončilo v neoznačeném hrobě na vojenském hřbitově v městské části Černovír.