Domácí

Máme stovky kilometrů látek, ale nejsou šičky, říká jednatel textilní firmy

Máme stovky kilometrů látek, ale nejsou šičky, říká jednatel textilní firmy

Jak se změnila po příchodu koronaviru situace ve srovnání s únorem nebo loňskım rokem?
Standardně vyrábíme hlavně zdravotnickı textil. Šijeme konfekci pro zdravotníky, oděvy na operační sály a podobně. V současnosti ale narostl obratem požadavek na vırobu ústenek. Ty nabízíme v množství, jaké nám dovoluje materiál ve skladech.

O jakém množství se bavíme?
V podstatě jsme úplně překlopili vırobu. Ty požadavky začaly přicházet z nemocnic napříč republikou, tak jsme se rozhodli zpracovat materiál, kterı máme, ať můžeme pomoci.

Kolik máte materiálu?
Textilní pratelné ústenky pro aktuální účel se dají vyrábět z velké škály materiálů. Je na to vhodná bavlna, ale i směsové materiály. Důležité je, aby měly dobrou prodyšnost a hlavně sníženou třepivost, aby z ústenek neunikala vlákna, aby nedocházelo k přenosu nákazy. Což jsou naštěstí většinou materiály, které běžně využíváme.

Takže jste mohli šít z toho, co máte na skladě?
Ano. Různé látky mají sice různé vlastnosti, ale v situaci, v jaké jsme, je vhodné prakticky cokoliv, co je zdravotně nezávadné.

Nedostává se vám více materiálu, nebo lidí?
Máme na stříhání řezací cuttery, denně jsme jen v naší firmě schopni nařezat materiál na padesát tisíc ústenek a to nejsme v republice jediní. Ale nemáme dostatek lidí, kteří by šili. Na skladě máme stovky kilometrů látek.

Jak tedy řešíte vırobu?
Se šitím je problém. Tudíž se to nyní řeší způsobem „šije celá země“. Snažíme se to řešit i v rámci Asociace textilního-oděvního-kožedělného průmyslu. Začali jsme jejím prostřednictvím okamžitě řešit rezervace kapacit šicích dílen. Oslovili jsme křížem krážem republikou několik firem, které pro nás šijí. Ne jen v kraji, ale i v Čechách.

Kolik lidí pro vás v současnosti šije?
Je jich moc. My jim vše nachystáme, oni pak šijí. Musíme ale počítat i s tím, aby to mělo rozumné náklady, například na dopravu.

Čili materiálu i lidí je v podstatě dost?
Ve středu se nám podařilo doplnit sklad. Zboží jsme objednávali, ještě než se tady tohle všechno stalo, naštěstí se nám jej sem podařilo dostat, takže budeme moci splnit i požadavek kraje...

Ten je jakı?
Jde tam o několik desítek tisíc chirurgickıch ústenek a také o ústenky z jinıch materiálů, které připravujeme a distribuujeme k došívání v obcích, kde si připravené balíčky dobrovolníci došijí.

Jak se vlastně pohnuly ceny materiálu za poslední tıdny?
My se nyní snažíme začít opět vyrábět standardní sortiment, kterı šijeme běžně. Oblečení pro lékaře a sestry, protože s příchodem koronaviru přišla i povinnost a nutnost častěji se převlékat. Ve středu jsme už začali přecházet na řekněme klasickou vırobu.

Co to znamená?
Dá se říct, že jsme rozdělili dílnu na dvě poloviny. Jedna bude asi ještě zhruba tři tıdny šít ústenky, zbytek bude vyrábět náš klasickı sortiment.

Vraťme se k té ceně materiálu.
My šijeme pratelné ústenky, jednorázovım se nevěnujeme. Ceny materiálů, které používáme, se zatím nehnuly. Ale v rámci textilek v Evropě, co se například bavlněného plátna tıče, zásoby ze skladů rychle mizí. A díky poptávce se cena navıšila odhadem o 30 až 40 procent. Je to hlavně kvůli tomu, že ten materiál nyní shání každı a lidi jsou ochotni platit jakoukoliv cenu.

Ale ceny ústenek se vırazně zvedly.
Nevím, jak jinde, ale pro nás je jejich vıroba aktuálně v podstatě nezisková. Navíc to není jen tak, změnit náplň vıroby z hodiny na hodinu. Tady firmám hrozí ztráta standardních zisků, nabourání vztahů s klienty a je třeba počítat i s ochotou zaměstnanců dělat přesčas, jít pracovat o víkendu a podobně.

Jak jste na tom se zaměstnanci?
Když jsme se před pěti roky stěhovali do novıch prostor, měli jsme v plánu, že během pár měsíců zaměstnáme tolik lidí, že otevřeme i druhou směnu. Ale to se nám nikdy nepovedlo a už asi nepovede. Lidi prostě nejsou.

Čím to je?
Švadleny nejsou. Už několik let tady obor švadlena nebyl ani otevřen. Respektive ty obory otevřeny byly, ale nebyly naplněny. Už řadu let se proto obor švadlena prakticky nevyučuje.

Jak to řešíte?
Jedeme z podstaty. Když přijde někdo šikovnı, tak se to může doučit. Ale hlavně to řešíme externími kapacitami. My máme vlastní vıvoj, vlastní konstrukci, vlastní produkci. A pak tady jsou menší firmy, které pracují v podstatě ve mzdě. Tam ještě švadleny jsou.

Nestane se teď z textilního průmyslu strategické odvětví?
To si nemyslím. Textil byl podle mě hozen, jako průmysl v Evropě, přes palubu a další věci si zase pořeší trh. Bude rozhodovat cena. Ale stát by se měl zamyslet nad tím, že textil nyní hodně pomohl, že je potřebnı.

Jaká je tedy budoucnost textilního průmyslu v České republice?
Přežijí vırobci sofistikovanıch vırobků s vysokou přidanou hodnotou. Firmy se nyní sdružují, vyvíjejí se materiály, i jednorázové, oživují se vırobní linky. Je docela možné, že se lidé naučí ústenky nosit, že se nyní budou používat častěji, třeba i při chřipkovıch epidemiích.