Domácí

Malířka: Ke ztvárnění Plzně jsem se dlouho odhodlávala, byla to fuška

Malířka: Ke ztvárnění Plzně jsem se dlouho odhodlávala, byla to fuška

Elaine Lóre uspořádala v uplynulıch měsících několik vıstav v Plzni i v Praze a také se začala věnovat malbě na textil.

To všechno pro ni samozřejmě znamenalo poměrně častı kontakt s lidmi. Vzhledem k tomu, že trpí silnou sociální fobií, nebylo to pro ni nic jednoduchého.

„O prázdninách se uskutečnila vıstava v Praze U Zlatého kohouta. Musela jsem se účastnit vernisáže i komentovanıch prohlídek. Byla to pro mě první velká podobná zkušenost. Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu jsem z toho byla dost na nervy. Nakonec to nějak šlo zvládnout,“ svěřila se umělkyně.

Poté svá díla veřejnosti představila v plzeňském Pappa Coffee, pražské umělecké kavárně Art-n-coffee i pražském Divadle Bez zábradlí.

Přiznává, že akce na veřejnosti zvládá jen díky antidepresivům. „Ty beru normálně, ale když je třeba vernisáž, musím si je přidat. A také všechno zvládám díky tomu, že je se mnou při těchto příležitostech můj partner. V uplynulém období to bylo tak, že jsem na nějaké akci byla téměř každıch čtrnáct dní. Mezitím nikam nechodím, ani nakoupit, ani na kafe. Snažím se zdržovat mimo davy. Načerpávám sílu na další akce. Myslím si, že to je ale na dobré cestě. I když jen díky lékům,“ konstatuje Elaine Lóre.

Malířka Elaine Lóre z Plzně u jednoho ze svıch obrazů

Malířka Elaine Lóre

Při prvním rozhovoru pro MF DNES před více než půl rokem přišla řeč i na to, zda se ve své tvorbě nechystá zpodobnit Plzeň. Tehdy to v plánu neměla. Teď už je situace jiná.

„Obraz Plzně nakonec vznikl. I díky vám, že jste mě minule tak nahlodal. Jmenuje se Střed věků a zachycuje pohled na náměstí Republiky, na katedrálu a ulice ve tmě. Byla to docela fuška, dlouho jsem se k tomu odhodlávala. Jednoho dne ale přišel nápad a dílo vzniklo. Šlo o jeden z obrazů, kterı se lidem v Praze líbil nejvíce. Takže logicky přišla i otázka, kdy namaluji hlavní město. Uvidíme,“ podotıká.

Momentálně nejraději maluje noční ulice ve stylu staré Francie. „Tu jsem si zamilovala. Hlavně mě inspiruje zima. To je ale asi obdobím, které teď panuje. Až nastane jaro, tak se nejspíše vrhnu na kytičky. Zkouším si vybírat stále nová témata. Nebaví mě dělat jednu a tu samou věc dokola, to by byla nuda,“ dodává s úsměvem malířka, která podle svıch slov tvoří každı den. „Ne, že bych musela, ale začínám zjišťovat, že mi malování chybí, když se mu nějakou dobu nevěnuji,“ doplňuje.

Malby dává na plátno, textil i kabelky

Kromě obrazů své malby dává také na textil a kabelky. „Každı máme jako dítě své sny. Někdo chce bıt princezna, někdo prezident, já chtěla bıt módní návrhářka. Asi v deseti jsem zjistila, že neumím přišít ani knoflík. Tak jsem to vzdala a šla jinou cestou. Naštěstí je ale spousta možností koupit hotovı textil a zkusit to. Začalo se mi dařit. Tím si tak částečně sen plním,“ říká umělkyně, která ale novou část práce v příštím období hodlá spíše omezovat.

„Na textil jsem začala malovat, abych si odpočinula od své tvorby, protože o tomhle nemusím tolik přemıšlet. Momentálně už mi to ale naopak ubírá čas. Nestíhám plátna, což je pro mě hlavní. Dostala jsem nabídku na zásobování butiků, ale asi ji nepřijmu. Člověk není továrna. Nechci se dostat do stresu. Navíc při účinkování na módních přehlídkách jsem zjistila, že je to úplně jinı svět, kterı je mi na hony vzdálenı. Vadí mi lidé, kteří hodnotí ostatní podle vzhledu. A těch je bohužel v módní branži spousta,“ míní.

V současnosti se soubor dvou jejích pražskıch vıstav přesunul na magistrát města Prahy 10 do tamní galerie v Pátém patře. K vidění tu bude celá kolekce nazvaná Mé vidění světa a Letokruhy.