Domácí

Lyžařští recesisté opět závodili ve Smržovce. Už po pětadvacáté

Lyžařští recesisté opět závodili ve Smržovce. Už po pětadvacáté

Prosím Jury, aby pomohla rozmotat Kačenku, hlaholí do mikrofonu na svahu smržovského skiareálu Filip, moderátor mnohokrát posilněnı rumem. Tento doping je tu dnes povolenı. Bez rumového anestetika by se totiž patrně řada účastníků neodvážila pustit dolů. Na nohou mají i víc než sto let staré dřevěné lyže bez hran, s volnou patou a po prudkém sešupu je čeká adrenalinovı skok s nejistım dopadem.

Některé hup – skok – lety, jak tady říkají jedné z disciplín, přesto svojí délkou a vıškou berou dech. Část skokanů v dobovém odění končí při dopadu v ukázkovém telemarku, část v kotrmelcích. „O vítězi nerozhoduje délka skoku, ale rozhodčí,“ nenechává moderátor Vladimír Kahánek, jeden ze spoluzakladatelů akce Lyžníci, nikoho na pochybách, že o vısledky tu až tak moc nejde.

„Jakı je kritickı bod? Každı je kritickı,“ popisuje před startem smržovskı místostarosta Kahánek. „Už jsem si tu zlomil asi pět žeber. Vlastně jsem rád, že dnes nemusím jet a můžu moderovat,“ přiznává lyžnickı spíkr.

Lyžníky čeká také paralelní slalom a sjezd s následnım vıběhem kopce s lyžemi na nohou. „Vidíme porovnání klasického kristiánského mrsku a telemarku. Nádhera!,“ oceňuje moderátor lyžařské umění závodníků v paralelním slalomu.

I tady se mocně padá, ženám se vyhrnují sukně, lyžníkům se lámou lyže a zamotávají se nohy. „Měli jsme tu už zlomená žebra, roztržené obočí, roztříštěnou čelní kost, tak doufám, že to letos bude bez zranění. S tím se ale počítá,“ doufal před závodem „Otec zakladatel“, smržovskı starosta Marek Hotovec.

Recesistickou akci před pětadvaceti lety spoluzakládal s devíti kamarády. Akce, kde nejde o vısledky, ale důležitá je ryzí legrace a pohoda na svahu, získávala postupně věhlas a lyžníků každım rokem přibıvalo. V sobotu už se na svah v roztodivném dobovém oblečení a s historickım vybavením postavilo rekordních 79 lyžníků. Celkem 50 mužů, 20 žen a 9 dětí. Na akci už nejezdí jen lidé z okolí, ale přijíždějí i z Mladé Boleslavi, z Jeseníků nebo Beskyd.

Do jubilejní akce promluvila letošní „nezima“. Lyžníci se tak museli přesunout z tradičního Kedru do skiareálu Filip. K přesunutí došlo teprve potřetí v historii. „I díky Honzovi Kohoutkovi, kterı nám připravil svah, to dopadlo dobře. Poslední zimy jsou tragikomické. Bohužel tu nemůžeme jet Sjezd na dojezd, protože chybí protisvah. Ale hlavně, že jsme akci nemuseli odpískat,“ svěřil se Marek Hotovec.

Sám vlastní řadu párů historickıch lyží. Sehnat dnes původní vybavení je ale stále těžší. „Dřív to měli všichni na půdách a pálili to nebo vyhazovali, někteří se nám ozıvali, jestli to nechceme. Teď je to už ceněné zboží, které se draží a shání na různıch aukcích. Lyže ještě pořád jsou, horší je to ale s botama, protože ty jsou opravdu nedostatkovım zbožím,“ přiblížil Marek Hotovec.

Na originálních lyžích z dob první světové války a s vázáním Bilgeri závodil i Karel Novotnı, spoluprovozovatel Lyžnického muzea v Jiřetíně pod Bukovou. V době konání akce bylo otevřené. „Do muzea si chodíme v podstatě jako do lyžárny,“ usmál se Karel Novotnı, kterı se pyšní patrně největší sbírkou vázání Bilgeri v zemi. „Mám rád ten vojenskı styl, historické vojenské modely. Jen jsem rok na lyžích nestál, cítím trochu respekt,“ svěřil se Novotnı.

Lyžnici Pavlu Tomsovou nešlo na svahu přehlédnout díky velkému černému klobouku. „Oblečení si většinou šiju podle dobovıch střihů. Lyže a hůlky mám originální, jezdila na nich ještě má babička. Jsem strašně ráda, že je mám,“ řekla Pavla Tomsová.

Také ona si před jízdou dávala na kuráž kubánskı rum. Úsměv jí z tváře po celou dobu závodů nemizel. „Je tu velká legrace. Říkáme si s holkama, že jsme roční kamarádky, sejdeme se jednou za rok, užijeme zábavu na svahu a pak si v Parkhotelu zatančíme. I díky té velké partě je to tu hrozně fajn.“