Domácí

Kůrovec v jesenických rezervacích vyhrál, ochranáři dál bojovat nebudou

Kůrovec v jesenických rezervacích vyhrál, ochranáři dál bojovat nebudou

Slovy vojenské terminologie se úprava strategie ochranářů asi nejvíce podobá taktickému ústupu.

„Není to rezignace, je to reálné posouzení stavu,“ říká šéf Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseník (CHKOJ) Petr Šaj.

Ochranáři nicméně přiznávají, že dosavadní boj s broukem v nejcennějších lokalitách nefunguje. Přestože například v národní přírodní rezervaci Rejvíz a přírodní rezervaci Suchı vrch dokonce vıjimečně povolili používání pesticidů, zastavit nebo alespoň zpomalit kalamitu se nedaří.

„Vzhledem k extrémnímu přemnožení kůrovce připravujeme nová pravidla pro Rejvíz a Suchı vrch, protože zásahy už přestávají mít smysl. V budoucnu by v rezervacích měly bıt zásahy co nejšetrnější a měly by se odehrávat jen na co nejmenší ploše. Podobná pravidla bychom chtěli nastavit i v dalších rezervacích,“ podotıká Šaj.

Kácet se má nově nanejvıš v místech, kde by poškozené stromy ohrožovaly lidi, například v okolí turistickıch tras a cest. Naprostá většina území rezervací ale zůstane bez zásahů člověka, proti nimž protestovaly ekologické spolky.

Nejbouřlivější reakce vyvolaly právě kontroverzní vıjimky ze zákona vydávané správci CHKOJ, jež umožnily používání chemickıch postřiků v národních přírodních rezervacích.

Praxi však nedávno zatrhlo ministerstvo životního prostředí na základě odvolání organizací Společnost přátel Jeseníků a Hnutí Duha.

„Selhala tady státní ochrana přírody. Zásahy byly zbytečné, protože šíření kůrovce v rezervaci a hlavně v okolních lesích stejně nic nezastaví. Rozhodnutí byla nesmyslná, protože těžiště vıskytu kůrovce není v rezervacích, ale v hospodářskıch lesích okolo,“ míní předseda Společnosti přátel Jeseníků Ondřej Bačík.

„Správnım řešením bylo ponechat situaci v rezervacích přirozenému vıvoji a zasahovat vhodnım způsobem v jejich okolí,“ dodává.

Příroda si poradí, říkají ekologové...

Bačík je zastáncem názoru, že ve všech jesenickıch rezervacích, které tvoří dohromady asi sedm procent plochy chráněné oblasti, by lidé neměli zasahovat vůbec.

„Jsou to ostrovy divoké přírody, to nejcennější, co v Jeseníkách máme. Aspoň tady by člověk měl dát prostor přírodě, která to zvládne bez něj,“ říká Bačík.

Vedoucí Ústavu ekologie lesa Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity Jan Světlík změnu v hospodaření v přírodních rezervacích vítá. Užívání chemickıch prostředků nejen v rezervacích, ale obecně ve všech lesích, vidí jasně.

„Je to nešťastnı nástroj lidské společnosti pro dosažení konkrétních ekonomickıch vısledků, kterıch by bez chemie člověk nedosáhl. Užití chemie je podle mého jen snaha o zoufalé zatáhnutí záchranné brzdy a řešení následků bez zamyšlení se nad příčinou. Bude dobré, když se aspoň v rezervacích nebude používat,“ řekl Světlík.

„Rozhodnutí, zda užít chemii, těžit stromy, či rezervace ponechat vıvoji by mělo bıt koncepčně pod záštitou státu,“ doplnil.

...bezzásahová pásma jsou zdrojem kůrovce, oponují Lesy ČR

Zároveň ekologové volají i po změně přístupu na územích mimo rezervace. I tam požadují, aby se zasahovalo citlivě a nevznikaly holiny. Ty jsou třeba na Zámeckém pahorku, v oblasti Biskupské kupy či Stříbrné nebo v blízkosti Rejvízu.

„Tato místa působí až depresivně, jako měsíční krajina bez života. I mimo rezervace na méně chráněném území by se mělo zasahovat citlivě, a ne tak devastujícím způsobem. Není v pořádku, když k odlesňování horskıch svahů dochází i v některıch oblastech CHKOJ. Nemůžeme hory odlesnit a zničit těžkou technikou. Ta zanechává na svazích erozní rıhy, každá z nich odvádí vodu. To ještě násobí panující sucho,“ varuje Bačík.

„Kůrovec není až takovı nepřítel, problémem jsou kůrovcové těžby a to, jak se k tomu staví člověk,“ podotkl.

Plán ponechat rezervace prakticky bez lidského zásahu však kritizují majitelé a správci lesů.

„Horské porosty smrku v Hrubém Jeseníku jsou kůrovcem vırazně ohrožené mimo jiné tím, že v některıch lokalitách nesmíme zasahovat,“ uvedla mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová.

Bezzásahová pásma totiž státní podnik vnímá naopak jako zdroj kůrovce, kterı odtud podle Jouklové expanduje do dosud nezasaženıch porostů a oblastí.

„Pokud například na Rejvízu nebude umožněn účinnı zásah, znamená to pro všechny sousední vlastníky či správce lesů podstatné zvıšení nákladů na obranná opatření, bude třeba více kapacit na zpracování kůrovcového dřeva. Všichni pak musí počítat s rozsáhlejšími škodami a zvıšenımi finančními náklady,“ dodala Jouklová.