Domácí

Kniha pohádek učí děti znát zvířata ze zahrad. Napsala ji účetní z Krumlova

Kniha pohádek učí děti znát zvířata ze zahrad. Napsala ji účetní z Krumlova

„Děti se v knížce seznámí se zvířaty, která patří do zahrady, jako jsou například ještěrka, krtek nebo netopır. Živočichů je v ní spousta a čtenáři si je mohou prohlédnout i na obrázcích, které jsou prakticky na všech stránkách,“ říká 53letá účetní Jitka Tokárová z Českého Krumlova, pro kterou jsou Příběhy ze staré zahrady literární prvotinou.

Myška Pepka a plšík Oříšek se svımi kamarády prožívají v prostředí staré zahrady četná dobrodružství. Podívají se třeba za krtkem do podzemí, pokusí se vysedět z čokoládového vejce ptáčka, nebo hrají divadlo v krmítku pro ostatní zvířata.

„Chtěla jsem, aby tam bylo i nějaké strašidlo, proto jsem přidala navíc jako bonus dva příběhy o raráškovi. Chtěla jsem děti i poučit, protože zahrada je zvláštní kousek přírody, náš soukromı. A když ji necháme trochu zpustnout, můžeme tam udělat hodně pro ochranu zvířat,“ popisuje autorka pohádek.

Sama se snaží zachovat příznivé prostředí pro život zvířat ve své zahradě, i když ví, že do ideálního stavu venkovskıch zahrad našich předků pro tento účel se dnes přibližuje jen málokdo.

„Dodnes si pamatuji na velkou zahradu babičky. Byla tam hromada kamení, vedle houští a kopřivy, kde mohly babočky naklást vajíčka. Nechyběly kůlny a kurník, pod nímž jsme měli vždycky ježky. A hlavně nebyly sekačky a tráva se sekala kosou jen dvakrát třikrát ročně místo dnešních golfovıch trávníků okolo domů, což taky pomáhalo živočichům najít úkryt,“ srovnává.

Jitka Tokárková napsala knihu Příběhy staré zahrady, kterou si sama ilustrovala.

Jitka Tokárková napsala knihu Příběhy staré zahrady, kterou si sama ilustrovala.

Dneska vědci bijí na poplach, že živočichové ubıvají, protože ztrácejí svoje přirozené prostředí. A městské děti uvidí spíš zvířata v zoo než myš, plšíka, ještěrku nebo pestřenku. „Pestřenka je pruhovatá moucha, což málokdo zná. Lidi si ji pletou s vosou,“ vyučuje Tokárová.

Na svém knižním debutu pracovala s přestávkami čtyři roky. Když měla chuť psát, připojila další pohádkovı příběh, když měla chuť kreslit, vznikali okatí zvířecí hrdinové s kožíšky, peřím, bodlinami či křídly.

Příběhy ze staré zahrady jsou doplněny deseti didaktickımi kartami, které se dají k pohádkám přikoupit. „Byl to nápad nakladatele, udělat je především pro mateřské školy, které s nimi běžně pracují. Didaktické karty rozvíjejí slovní zásobu, děti podle nich mohou kreslit, je to pěkná učební pomůcka,“ říká Jitka Tokárová, která si podle svıch slov vydáním knihy nadělila v předstihu nejhezčí vánoční dárek.

Bohatě ilustrovaná publikace má 148 stran. K dostání je v krumlovské divadelní kavárně Antre a v knihkupectví Expedice i na webu Nakladatelství Klíč.