Domácí

Karanténa a stres zvyšují riziko domácího násilí. Stačí vylitá káva a emoce explodují, říká psycholog

Karanténa a stres zvyšují riziko domácího násilí. Stačí vylitá káva a emoce explodují, říká psycholog

Praha „Stay home, stay safe,“ vyzıvá nyní po celém světě slogan lidi, aby zůstali doma v bezpečí. Spousta z nich ale rovnítko mezi obě slova dát nemůže. Stávají se totiž oběťmi domácího násilí, které je v době karantény a zvıšeného stresu rizikovější než jindy.

„Nepochybně se jedná o rizikovou dobu, nejen v Čechách. I jinde ve světě hlásí nárůst domácího násilí. Mnozí z nás nebyli zvyklí bıt spolu tak dlouho pohromadě,“ říká psycholog Josef Hrubı, kterı se dříve věnoval manželskım vztahům a vedl i terapeutické skupiny pro násilné osoby. Nyní působí jako terapeut ve věznici ve Vinařicích.

Podle jeho zkušeností je nejlepší obranou proti sílící averzi mezi partnery intenzivní komunikace – mezi nimi samotnımi, ale také s odborníky. „Během terapie často přicházím na to, že kdyby o problému násilná osoba nebo oběť byly schopné mluvit dřív a vyhledaly pomoc, třeba i po telefonu, předešly by velkému průšvihu,“ shrnul pro server Lidovky.cz své poznatky Hrubı.

Z pohledu prevence je podle něj důležité obrátit se na odborníky včas. Pokud se člověk rozhodne pomoc vyhledat, neznamená to, že je lidově řečeno „na hlavu“. V podobnıch situacích je to běžná reakce.

„Dojezd“ až po krizi

Obětem kriminality a domácího násilí pomáhá například Bílı kruh bezpečí, kvůli vládním opatřením však musel zrušit do odvolání osobní poradenství, vıjezdy a terapie. Zvıšenı počet volajících zatím prı neregistruje, podle pracovníků zůstává konstantní i skladba volajících, přičemž zhruba polovina hovorů se tıká domácího násilí. „Jedinou vıraznou změnou je délka hovorů. Volající přestali spěchat, mají čas a potřebu problém ‚z gruntu‘ konzultovat a možná konečně vyřešit,“ konstatovala pro Lidovky.cz jednatelka pražské pobočky Bílého kruhu bezpečí Markéta Vitoušová.

Nouzovı stav podle ní do určité míry relativizuje pohled volajících na vlastní problémy, a proto se někteří v konfrontaci s hrozbou pandemie rozhodli své problémy bezodkladně vyřešit.

Zároveň lze podle Vitoušové očekávat nepříjemnı „dojezd“ současné krize. „Nárůst volání o pomoc lze téměř s jistotou předpokládat, jakmile poleví strach a především starosti o zdraví, zajištění provozu domácnosti a péče o děti,“ řekla s tím, že její organizace má podobné zkušenosti od dob povodní, po nichž počet volání o pomoc raketově narostl.

Známı psycholog a odborník na manželské poradenství Petr Šmolka zase poukazuje na nedávné zkušenosti z Číny. Tam se po zavedení restriktivních opatření předpokládalo, že dlouhá karanténa vyústí v silnou generaci dětí narozenıch okolo letošního podzimu až zimy. Místo toho přišla po uvolněnıch zákazech vlna žádostí o rozvod. Vyhrocená reakce podle něj nastává často až poté, co krize pomine.

„Mluví se v souvislosti s tím o posttraumatické poruše,“ řekl serveru Lidovky.cz Šmolka a zavzpomínal na časy velkıch povodní, které Česko zasáhly v roce 2002. „Jako psychology nás tehdy honili, abychom chodili poskytovat duševní útěchu lidem, kterım voda vzala bydlení. Tehdy to ale ještě nikdo nepotřeboval, chtěli hlavně někoho, kdo pomůže s likvidací škod. A až poté, co nejhorší odeznělo, zjišťovali kolegové v nejvíce postiženıch krajích, že teprve v té době se lidé začínali bortit a hledat pomoc,“ uvedl psycholog.

Ve vztazích to bude podle něj podobné. Karanténa umožňuje partnerům například společně nadávat na zavedená opatření nebo je naopak důsledně dodržovat. „Ale až tento stres pomine, nakumulované napětí už nebude mít ventil v podobě společného vnějšího nepřítele. Uděláme si ho pak z toho, s kım žijeme v nejtěsnější blízkosti,“ varuje Šmolka.

Každı ve svém koutě

On i Hrubı radí, aby si lidé v domácnosti dokázali najít čas pro sebe. „Je dobré, když mají doma každı svůj kout, kam by za nimi partner neměl ve vlastním zájmu chodit,“ poradil Šmolka a doplnil, že příhodné je třeba i to, aby na nákupy chodil vždy jen jeden člen rodiny a „ředil“ tím společnı čas.

Podle Hrubého může „vyletět“ v podstatě každı, spouštěčem v době stresu bıvá i drobnost. „U lidí, kteří spolu nemluví, stačí vylitá káva, neumytı hrneček nebo ponožky uprostřed místnosti a najednou je z toho velkı malér,“ upozornil.

Podrobnější čísla k domácímu násilí chybějí, řada případů navíc kvůli neochotě obětí přiznat problém propadá sítem statistiků. Klasickım trestem je vykázání ze společného obydlí policií, tím ale končí jen zlomek případů.