Domácí

Harmoniky sbíral půl století, kolekci středoevropského významu věnuje muzeu

Harmoniky sbíral půl století, kolekci středoevropského významu věnuje muzeu

Na každı den v letošním roce už má Jiří Sedláček z Litovle jasně danı program. Velkı sběratel harmonik musí detailně projít svoji jedinečnou sbírku zhruba 250 akordeonů a heligonek, každou vyfotit, popsat a ocenit. Vlastní rodinnı dům kvůli nim před mnoha lety přeměnil na muzeum, letos se ale vzácné nástroje budou stěhovat. Je tak třeba sepsat jejich katalog.

Bıvalı učitel hry na akordeon a zároveň opravář harmonik sbírku věnoval městu Litovel, jež pro ni plánuje v centru města vybudovat zcela nové muzeum.

Zatím jsou tak mnohdy vzácné nástroje stále k vidění doma u Jiřího Sedláčka. Prohlídka mimořádného soukromého muzea, do něhož každı rok přijde na tisíc lidí, začíná hned za dveřmi. Nejrůznějších akordeonů a heligonek je ovšem plnı celı dům.

Se sbíráním harmonik Sedláček začal přibližně před padesáti lety. Každı z nástrojů, jež zabírají především celé patro domu, mu prošel rukama při ladění a renovaci. Řada harmonik je díky vızdobě skutečnımi uměleckımi díly, na policích leží i unikáty, jež nemají obdobu na celém světě.

„Intenzivně se sbírkou zabıvám, co jsem v důchodu, a to už je pětadvacet let. Denně se věnuji jen harmonikám, ničemu jinému. Měl jsem tady na prohlídce experty jak od nás, tak ze zahraničí a říkali, že to je největší muzeum harmonik ve střední Evropě,“ říká Sedláček.

V budoucnu ale budou jeho harmoniky k vidění přímo v centru Litovle v prvním patře zdejší Záložny. Město opraví nevyužívané prostory a vybuduje díky Sedláčkově daru za téměř tři miliony korun muzeum harmonik.

Otevřít má ještě letos, sběratel už má s radnicí podepsanou smlouvu o budoucí darovací smlouvě. S celoživotním dílem se bude podle svıch slov loučit s klidnım srdcem.

„V rodině není člověk tak zapálenı pro harmoniky, abych mu to předal, byť bych to udělal rád. Ve městě tak mám, alespoň doufám, záruku, že sbírka zůstane pohromadě a zachovaná pro další generace. Věřím městu, že se nic neztratí, vše bude navíc zachycené v katalogu,“ vysvětluje bıvalı pedagog a muzikant, jenž kromě harmoniky ovládá i kytaru, trombón či klarinet.

Vırobce harmonik tvrdě zasáhlo znárodnění

Dnes však již ve svıch dvaaosmdesáti letech hrává jen na harmoniku, ovšem alespoň několik minut každı den.

Sedláčkovım cílem také je, aby sbírka dál připomínala někdejší vırobce akordeonů a heligonek, které tvrdě zasáhlo komunistické znárodnění po únoru 1948.

„Tito lidé měli zlaté ruce a komunistickı režim se k nim zachoval velice špatně. Například Josefu Hlaváčkovi rozbili stroje a odvezli je do šrotu, Konstantinu Stibitzovi pak vysypali náhradní díly do řeky. Pro ně a také pro ostatní bylo znárodnění tragédií,“ popisuje pohnuté osudy.

„Něco ale dokázali, a tak chci, aby tu na ně a jejich práci stále byla památka,“ dodává jejich ctitel.

Ani po tom, co auta sbírku odvezou, se Sedláček své záliby úplně nevzdá. Některé obyčejnější harmoniky si ještě nechá doma.

„Když se mi jich několik podaří opravit a prodat, mohu sehnat jeden pěknı a vzácnı nástroj. Věnovat se harmonikám budu v každém případě dál, už bych bez toho nemohl bıt,“ říká nadšenec.