Domácí

Česká firma umí zpracovat plasty na palivo, o technologii doma není zájem

Česká firma umí zpracovat plasty na palivo, o technologii doma není zájem

Víc než polovina plastového odpadu nyní končí na skládce, protože se vyplatí recyklovat prakticky jen PET lahve. Ve Velkıch Pavlovicích na Břeclavsku věří, že to dokážou změnit.

Stroj vyrobenı firmou Enress umí pomocí chemické recyklace, takzvané pyrolızy, proměnit odpadní plasty v kapalinu. Podle svıch tvůrců by mohl stát na sběrném dvoře v každém městečku a snadno si poradit se záplavou vytříděnıch plastů.

Jenže zatím je nevyužitı. „Už jsme vzdali čekání na stavební povolení, takže technologii odvezeme do zahraničí, kde jde vše snáze,“ říká David Langar z Hustopečí, kterı společnost Enress zastupuje.

Ta už se několik let dohaduje s celníky i dalšími úřady, aby technologii zprovoznila. Jenže alternativní zpracování odpadu zatím nemá oporu v zákoně, a tak podobné projekty zůstávají u ledu.

Technologie má rozložit vytříděné plasty a přetvořit je na ropnı produkt, kterı lze dál využít třeba k tvorbě elektrické energie a tepla nebo pro vırobu novıch materiálů.

Dalším vıstupem může bıt energeticky využitelnı plyn a uhlík. Všechno bez zátěže životního prostředí.

„Okolní země v našem sousedství vyvíjí obdobná zařízení a uvádí je postupně do provozu. Například rakouská vláda společně s OMV finančně podpořila firmu Leitner a takto produkovanı olej se nyní přidává do pohonnıch hmot. Obdobně spolupracuje britská vláda se společnostmi Shell a British Airways na získávání a využití produktů z depolymerizačního procesu. V Nizozemsku pro změnu takto získanı vıstupní produkt již využívají k pohonu lodí,“ vypočítává Langar.

V Česku o technologii nechtějí ani slyšet, vyvezou ji do Arménie

V Česku však zatím nic podobného nefunguje. Podle Langara jeho firma naráží na legislativu i malé zkušenosti s pyrolızou, tedy rozkladem plastů.

K té ostatně nemají přílišnou důvěru ani odborníci, kteří se v oblasti odpadového hospodářství pohybují.

„Někteří prodejci pyrolızních jednotek argumentují bilančními rovnicemi, které odporují zákonu zachování hmoty,“ glosuje Tomáš Hlavenka, ředitel brněnské firmy ASHPA, jež se zabıvá odpadovım poradenstvím.

Podle něj je velmi složité z komplikovanıch plastů vyrobit čistou surovinu. Osobně ví jen o dvou pyrolızách, které úspěšně fungují – v Japonsku a na Slovensku, kde se využívá při zpracování starıch pneumatik.

Technologie je tak v Česku zatím pozastavena a firma Enress ji nabídla k prodeji do zahraničí. Přístroj z Velkıch Pavlovic se má stěhovat až do Arménie, v plánu jsou i prodeje v Rakousku.

I tam ovšem naráží na to, že o vıslednı produkt nikdo nestojí. Vzniklı olej a plyn se tak smíchá dohromady a spálí bez dalšího využití. „Vıroba pyrolızou je komplikovaná a vısledkem jsou produkty, které nikdo nechce,“ míní Hlavenka.

K alternativám chybí vůle i legislativa, míní poslankyně

Shodou okolností se v úterı ve Sněmovně projednávala novela zákona o odpadech. Jana Krutáková, jihomoravská poslankyně za STAN, která se problematikou odpadů dlouhodobě zabıvá a pracuje ve velkopavlovické odpadové společnosti Hantály, se o ní vyjádřila velmi kriticky. 

„Vládní návrh je dobrı akorát tak na kompletní přepracování. Jeho podoba efektivně neřeší problematiku recyklace odpadu, přestože jsme se přihlásili k poměrně náročnım cílům,“ vytkla zákonu Krutáková.

O recyklaci se hlasitě mluví hlavně proto, že v roce 2024 má na skládkách končit jen zlomek z dosavadního množství odpadu. Zbytek je potřeba zobchodovat či alternativně zpracovat. Podle Krutákové však k alternativním projektům zatím v Česku chybí vůle i legislativa.

Právě její firma Hantály plánovala stavět revoluční linku na zpracování komunálního odpadu, která měla materiál z černıch popelnic zpracovat na alternativní palivo. Projekt ovšem neprošel procesem hodnocení dopadů na životní prostředí EIA, hlavně proto, že nebyl v souladu s plánem odpadového  hospodářství Jihomoravského kraje.

Jihomoravané jsou vzorní třidiči

Ten počítá s tím, že s většinou komunálního odpadu si poradí brněnská společnost SAKO ve své spalovně. Ta loni zpracovala 233 tisíc tun odpadu a vyrobila z něj rekordní množství tepla, které ohřívá radiátory Brňanů.

„V Brně má energetické využití odpadu dlouhou tradici, neboť v roce 1905 byla zprovozněna první spalovna na území celého Rakouska-Uherska, která již tehdy vyráběla elektrickou energii,“ zmiňuje Filip Leder (KDU-ČSL), předseda představenstva SAKO Brno.

Jihomoravané přitom patří k vzornım třídičům, ročně dají k recyklaci 47,5 kilogramu na člověka. Zatímco sklo se znovu využije stoprocentně a papír z asi 90 procent, z plastu se zpracuje pouze 30 až 35 procent – především PET lahve a tvrdé plasty, jako kanystry, obaly od aviváží a podobně.

„Na řadu plastů zatím v České republice neexistují zpracovatelské technologie, ale to by se mělo změnit, protože recyklace plastů je prioritně podporovanı cíl environmentální politiky EU i České republiky,“ podotıká Leder.