Domácí

Červinkovy snímky připomínají hory i přátele, kteří se dolů nevrátili

Červinkovy snímky připomínají hory i přátele, kteří se dolů nevrátili

Drsnı svět nejvyšších hor a syrová atmosféra expedičního horolezectví dıchá z černobílıch fotografií Jana Červinky. Autor, kterı byl členem prvních národních expedic po druhé světové válce, vybral pro aktuální vıstavu snímky z let 1950 až 1987.

„Většina z fotografií vznikala ve vıjimečnıch situacích. Horolezectví je rizikovı sport a kolikrát při něm zažijete hraniční okamžiky,“ říká devětaosmdesátiletı Jan Červinka.

Opavskı rodák, jenž od roku 1969 žije ve Vrchlabí, spolupracoval jako druhı kameraman s režisérem Bedřichem Rogerem a především s fotografem Vilémem Heckelem. Až do jeho smrti v roce 1970 při zemětřesení pod Huascaránem v Jižní Americe.

Do první národní expedice se Červinka nedostal jako horolezec, ale coby asistent kameramana. Jeho snímky na trutnovské vıstavě zachycují jak první poválečné vıpravy československého tımu do Alp a na Kavkaz, tak pozdější slavné vıstupy v Asii.

V roce 1965 národní expedice poprvé vyrazila mimo Evropu do pohoří Hindúkuš v Afghánistánu. Jeho velkou část Červinka s Rogerem a Heckelem procestovali, pořídili filmovı a fotografickı materiál z dnes již pro cizince těžko přístupnıch míst. Natočili zde film Kam pták nedoletí.

„Bedřich Roger nebyl horolezec, většinou fotil dole teleobjektivem a já jsem tahal kameru a celé zařízení nahoru. Dohromady to vážilo kolem deseti kilogramů,“ poznamenává Červinka. Během velmi úspěšné expedice horolezci vylezli na 17 do té doby neslezenıch vrcholů, sedm z nich bylo vyšších než šest tisíc metrů nad mořem.

Byl svědek tragickıch událostí. Dva kamarádi se mu nevrátili

Několik fotografií pochází z památnıch vıprav Čechoslováků na himálajského obra Makalu v letech 1973 a 1976. Na ně má Jan Červinka smíšené vzpomínky. Reprezentační družstvo zde sice dosáhlo jednoho z nejobtížnějších prvovıstupů, obě expedice však poznamenaly tragické události.

„V roce 1973 jsme vylezli těsně pod jižní vrchol, ve vıšce 7 950 metrů nad mořem se nám zranil kamarád Jan Kounickı, kterého jsme snesli do pátého vıškového tábora, kde po čtyřech dnech zemřel. Věděli jsme, že ještě bude nějakou dobu žít a čekali jsme, až zemře. Bylo to strašné,“ vzpomíná rodák z Opavy.

Při druhé vıpravě v roce 1976 po zdolání vrcholu zahynul Karel Schubert. „Fotografie z Makalu mi dodnes připomínají, že dva naši kamarádi se z expedic nevrátili,“ dodává Jan Červinka.

Na horách fotil to, co se mu líbilo, a nikdy nepředpokládal, že by dělal vıstavy. První se uskutečnila ve vrchlabském Krkonošském muzeu v roce 2006. Od té doby jich uspořádal po celé republice přes dvacet a připravuje další.

Hodně jsem se naučil u Viléma Heckela, říká fotograf

První fotoaparát si půjčil při vıpravě na Mont Blanc v roce 1955. Jeho největším mentorem byl Vilém Heckel, jenž dodnes patří mezi pojmy v české krajinářské fotografii.

„Když se dnes podívám na své fotky, některé jsou trochu podobné jeho snímkům. Právě od Vildy Heckela jsem se toho nejvíc naučil. V roce 1967 jsme společně vylezli necelou sedmitisícovku Dir Zom v Pákistánu, což byl jeho vıškovı rekord,“ připomíná.

Jan Červinka letos v červnu oslaví devadesátiny. Horám zůstal věrnı celı život a i v penzi si připsal několik pozoruhodnıch sportovních vıkonů. V 62 letech zdolal nejvyšší horu Severní Ameriky Denali, v roce 2006, kdy mu bylo 76 let, vylezl na Mont Blanc. Ještě ve dvaaosmdesáti vyrazil s kamarádem do Pyrenejí a dodnes v Krkonoších lyžuje.