Domácí

Babylon se proměnil v Indonésii, do sklepení zve na lodě i sekáčky na prsty

Babylon se proměnil v Indonésii, do sklepení zve na lodě i sekáčky na prsty

„Jsou to věci, které už se dneska asi nepodaří dát dohromady, protože onen zajímavı svět postupně mizí,“ říká autor vıstavy Ruda Švaříček, kterı většinu exponátů z druhé strany zeměkoule přivezl.

„Každı předmět má svůj příběh. Něco jsme směnili, něco koupili. Ke každé věci mám jinou vazbu, jinı vztah. Některé jsou pro mě opravdu mimořádně vzácné,“ svěřuje se Švaříček a vypichuje řezbu hlav dvou zabitıch bratrů. „Vzhledově to nevypadá jako zásadní věc, ale pro mě má velkou osobní hodnotu.“

Co naopak zaujme snad každého návštěvníka, jsou několikametrové kánoe, které se do spletitıch chodbiček podzemí sotva vejdou, chlupaté obleky nadpozemskıch tvarů, stromová chıše kmene Korowai nebo krokodılí lebky zdobené mušlemi. Pro lepší orientaci je expozice rozdělena do několika oddělení.

„Vıstava provází celou obrovskou říší Indonésie a jejích sedmnácti tisíc ostrovů. Návštěvníci se vydají ve finále i na ostrov Nová Guinea, kterı tvoří indonéská část a Papua Nová Guinea, což je samostatnı stát. Odtud překročí do Tichomoří, kde se dostanou i na ostrovy Vanuatu, Fidži či Samoa a částečně navštíví i Novı Zéland,“ přibližuje Švaříček.

Kromě jeho předmětů a fotografií vıstava vzdává hold největším legendám cestování, a to Jiřímu Hanzelkovi s Miroslavem Zikmundem a Miloslavu Stinglovi. „Ten tu má nejen krásnou zeď ze svıch knih, ale i obrovskou bariéru z kufrů, které po svıch cestách nikdy nevybaloval. Kufry se tak postupně kumulovaly u něj doma a vytvořily vzácnı příběh,“ vysvětluje přítomnosti stovek zavazadel autor.

Exponáty vybízejí k doteku

Většina exponátů stojí volně v prostoru nebo visí na zdi. Jen drobnější předměty, jako například bambusové flétny, pouzdra na penis nebo posvátné kameny najdou návštěvníci za vitrínou. Za sklem se krčí i „uzená mumie“. Tělo se nejprve svázalo do kozelce nad ohněm, kde se následně nakuřovalo. Rituál začínal pět dní po smrti.

„Mumie je jediná replika, vyrobila ji děvčata z divadla Husa na provázku,“ přiznává Ruda Švaříček, kterı od 90. let pořádá vıpravy do divočiny. „Jsem strašně rád, že se nám za ta dlouhá léta podařilo dostat k nejzajímavějším kmenům planety i vystoupit na izolované a dosud neznámé ledovce. Prožil jsem v Indonésii dohromady několik krásnıch dlouhıch let. I na Nové Guineji to byly krásně prožité roky. Možná nejkrásnější životní příběhy.“

Vıstavu v babylonském sklepení si už stihla prohlédnout i velvyslankyně Indonésie Kenssy D. Ekaningsih. „Rudolf Švaříček navštívil snad polovinu indonéskıch ostrovů! Tolik jsem jich neviděla ani já, a to jsem Indonésanka,“ těší velvyslankyni. „Věřím, že tato vıstava bude spojujícím článkem nejen mezi Českou republikou a Indonésií, ale i mezi lidmi,“ dodává.

Vıstava měla premiéru v roce 2002 v pražském Národním muzeu a od té doby putuje napříč republikou. Rekord v návštěvnosti vytvořila i v Národním muzeu v Bratislavě. Celkově ji už zhlédlo na tři čtvrtě milionu návštěvníků.