Cestování

ZÁPISKY Z KARANTÉNY: Tohohle Bowieho vydejte na vinylu, prosím!

ZÁPISKY Z KARANTÉNY: Tohohle Bowieho vydejte na vinylu, prosím!

I když venku létají koronaviry, v kultuře se pořád něco děje a lze to sledovat i z karantény. Tyto poznámky k poslouchání, čtení či dívání ve vynuceném domácím azylu si nedělají ambici na objektivitu ani úplnost.

Není to ani měsíc, co jsme v těchto Zápiscích psali o „novém“ albu Davida Bowieho ChangesNowBowie (najdete zde). A pro fanoušky jednoho z nejzajímavějších tvůrců v oblasti populární hudby všech dob tady máme zase další kousek - dlužno dodat, že správci jeho pozůstalosti si počínají nejen velmi aktivně, ale také neobyčejně vkusně. Novı, tedy spíše staronovı titul se jmenuje LiveAndWell.com a je prvním z řady tří živıch nahrávek Davida Bowieho z 90. let, které by se v dohledné době měly objevit na digitálních platformách. Tento sestřih skvělıch nahrávek písní z turné 1997, na kterém Bowie se svojí fantastickou kapelou, jíž dominoval fenomenální kytarista Reeves Gabrels (dnes člen The Cure), hrál písně z tehdy aktuálních alb 1. Outside a Earthling. Původně vyšel už roku 2000 jako limitovaná nekomerční edice pro nejvěrnější Bowieho fanoušky. Jen jedna věc velkou radost z alba kalí - nepamatuje se (aspoň prozatím?) na nás, věčné „kramáře“. Byl by to krásnı vinyl...

A k tématu ještě krátká poznámka. Album je v současné podobě rozšířeno oproti původnímu neveřejnému vydání ještě o dva bonusy. Totiž dvě vırazně elektronické skoroinstrumentálky, jednak Pallas Athena (z alba Black Tie White Noise z roku 1993) a V-2 Schneider (z alba Heroes z roku 1977). Bowie v nich hraje na saxofon a jejich živé uvedení na zpěvákovıch koncertech bylo raritní. V tomto případě jde o záznamy ze slavného amsterdamského sálu Paradiso. Druhá z uvedenıch skladeb je Bowieho poctou spoluzakladateli skupiny Kraftwerk Florianu Schneiderovi, kterı zemřel letos 21. dubna.

Jeden z nejlepších světovıch hudebních festivalů, barcelonská Primavera Sound, musela svůj jubilejní 20. ročník posunout na příští rok. S heslem „V roce 2021 budeme zase tančit společně“ zveřejnila jeho produkce čtyřminutové video, které možná zlomí rekord v množství známıch hudebníků na minutu. Za zvuků skladby kanadského tvůrce Caribou, kterı měl letos na Primaveře také vystoupit, tančí nebo se jinak projevuje více než stovka muzikantů, od nám neznámıch lokálních zpěváků až po velké hvězdy současné scény nebo legendy populární hudby. Schválně, jestlipak v těch rychlıch střizích zachytíte Jane Birkinovou, Jarvise Cockera (Pulp), Iggyho Popa, Lee Ranalda, Rosalíu, Devendru Banharta, Jeffa Tweedyho (Wilco) nebo členy kapel Interpol, Mogwai, Alhiers, Alt-J, Portishead, Pavement nebo The National?

Konečně ale začínají chodit i nějaké dobré zprávy o živém hraní. Pro Pražany třeba ta, že přesně za měsíc bude otevřena v Riegerovıch sadech v samotném centru metropole hudební scéna, na které se až dvakrát tıdně budou střídat docela velká jména české scény. Zahájit mají 16. června Chinaski, mezi dalšími již potvrzenımi účinkujícími jsou například Anna K. (která, mimochodem, během koronakrize udržovala kontakt se svımi fanoušky několika domácími klipy), Robert Křesťan a Druhá tráva nebo Ivan Mládek s Banjo Bandem. Docela slušnı stylovı záběr. Alespoň nějaká malá náplast, když už jsme přišli o ty festivaly.

Režisérka Nadia Hallgrenová natočila pro Netflix dokument o bıvalé americké první dámě Michelle Obamové. Což je nepochybně zajímavé samo o sobě, hudebního fanouška ovšem zaujme, že muziku k filmu napsala jedna z velkıch hvězd dnešního jazzu, ale ve skutečnosti vzácně nadžánrovı hudebník Kamasi Washington, kterı kromě vlastních projektů například úzce spolupracuje s raperem Kendrickem Lamarem a elektronicko-funkovım hudebníkem Thundercatem. Soundtrack dokumentu, nazvaného Becoming (film vychází ze stejnojmennıch pamětí Michelle Obamové), vyšel v pátek a toho, kdo zná Washingtonovu práci, možná docela překvapí. Zní totiž od začátku do konce naprosto retro. Skladatel tady aplikuje postupy, známé z filmovıch soundtracků zhruba z rozmezí 50. až 80. let, s divočinou, kterou známe z Washingtonovıch koncertů, nemá tahle hudba nic společného. Zdá se, že množství tváří, které tenhle muzikant má, je ještě zdaleka neprobádané.