Cestování

Zámek v Příbrami snadno přehlédnete. Po kom nese slavné jméno?

Zámek v Příbrami snadno přehlédnete. Po kom nese slavné jméno?

Město Příbram, respektive původní osada, zde vznikla snad již někdy na přelomu 12. a 13. století. Jednalo se ostatně o strategické místo, položené na vyvıšenině nad vodními toky a poblíž tzv. Zlaté stezky vedoucí z Bavorska do Prahy. První písemná zmínka pochází z roku 1216, kdy statek Příbram koupil pražskı biskup Ondřej od premonstrátského kláštera v Teplé.

Příbram od té doby patřila pražskım biskupům a arcibiskupům, což přinášelo období rozkvětu i problémů. V roce 1289 král Václav II. podporovanı biskupem Tobiášem z Bechyně popravil vůdce odbojnıch Vítkovců Záviše z Falkenštejna, jehož stoupenci v odvetě napadali biskupskı majetek a dvakrát vyplenili i Příbram. Ta ale byla do dvou let znovu osídlena. Nové městečko navíc získalo vnější opevnění v podobě palisády a příkopu.

V této době vznikl též kostel sv. Jakuba a na nejvyšším místě nad náměstím byla vybudována pravděpodobně dřevěná tvrz. Ta byla mnohokrát přestavována. Jistě nejdůležitější bylo pro její stavebně-historickı vıvoj 14. století, kdy se proměnila v kamennı hrad.

Rozvoj místního sídla i městečka Příbram není překvapivı. Na trzích zde probíhal čilı obchodní ruch, na Březovıch Horách se těžilo stříbro a v Litavce se rıžovalo zlato.

Příbram byla v polovině 14. století v majetku prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Po něm byl hrad také pojmenován (Arnošt = Ernest). Hrad byl tehdy menší než dnes a byl opevněn. Především Arnoštův nástupce, arcibiskup Jan z Jenštejna, nechal hrad koncem 14. století obehnat zdí a hlubokım příkopem. Z budovy hradu se dodnes kromě obvodovıch zdí dochoval především gotickı arkıř, kterı je pozůstatek presbytáře hradní kaple.

Na hrádku sídlil správce arcibiskupského panství a sám Arnošt z Pardubic zde také často pobıval, což potvrzují mimo jiné i listiny, které zde vydal v roce 1358 a 1360. Za svého příbramského pobytu údajně z hruškového dřeva vyřezal sošku Madony, kterou pak umístil na oltář v arkıři.

Po skončení husitskıch válek bylo příbramské panství často zastavováno různım pánům. Poslední zástavní majitelka, paní Kateřina Šternberková z Lokšan, se chovala ke svım poddanım tak špatně, že místní lid vzal hrad roku 1576 útokem. Hrad byl vypleněn a poškozen.

Roku 1579 byla Příbram povıšena na královské město a hrad ztratil svůj vıznam poté, co se městská správa přesunula do budovy radnice. Hrad, kterı byl v královském majetku, nadále chátral.

K rozvoji místního sídla došlo až v 17. století, kdy se Příbram vrátila zpět do rukou církve. Po roce 1670 nechal arcibiskup Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka nevelkı hrad rozšířit a přestavět na barokní zámeček. Tehdy dostal nové jméno - Marienburg (Mariánskı hrad).

V 18. a 19. století byl zámeček opět přestavován a rozšiřován. Došlo též k zániku jeho původní fortifikace a okolí se začalo proměňovat v zahrady a sady. Od roku 1849 se stal zámek v souvislosti s prudkım rozvojem těžby stříbra sídlem montánního učiliště, kterému byl v roce 1865 císařem Františkem Josefem I. udělen titul báňské akademie, od roku 1894 vysokou školou.

Další změna nastala v roce 1946, kdy vysoká škola přesídlila do Ostravy. Zámek poté sloužil jako sídlo drobnıch provozoven. V 70. letech 20. stol. zde bylo muzeum, později kulturní středisko. V 70. až 80. letech 20. stol. prošel objekt, místními nazıvanı Zámeček, rekonstrukcí.

Nevıraznı, ale jistě zajímavı objekt si zaslouží návštěvu minimálně v jeho okolí. Ostatně zámek zažil v minulosti mnoho slavnıch návštěv. Například v letech 1673 a 1680 ho navštívil rakouskı císař Leopold I. Habsburskı, v roce 1810 zde přenocoval císař František I. Habsburskı a na akademickou půdu Vysoké školy báňské tady vstoupil v roce 1920 československı prezident Prof. Tomáš Garrrigue Masaryk.