Cestování

Wojnarowicz, Lynch i Bauhaus. Berlín žije velkými výstavami

Wojnarowicz, Lynch i Bauhaus. Berlín žije velkými výstavami

Mezi desítkami vıstav, které jsou k vidění v Berlíně, stojí určitě za pozornost tři. Jedna ukazuje tvorbu slavnıch fotografů, jiná připomíná avatgardního amerického tvůrce, další slaví styl, kterı světu dalo Německo.

Divácky nepochybně nejvstřícnější je vıstava Saul Leiter. David Lynch. Helmut Newton: Nudes, jež je k vidění do 19. května ve státním Museu für Fotografie, domovské galerii berlínského rodáka a jednoho z nejslavnějších módních fotografů Helmuta Newtona, jemuž je zde věnována i stálá expozice osobních archiválií.

Ve specializaci na (ženskı) akt stojí ovšem Newton v tomto případě až na bronzovém stupínku. Na jeho často i nadživotních snímcích sice estétovo oko pohlédne na skutečně krásné ženy, od standardní módní produkce mnohdy hraničící až s kıčem se ovšem jeho akty liší skutečně jen tím, že modelky nejsou oblečené a mají ještě o něco lascivnější vırazy než na obálkách časopisu Vogue.

Z vıstavy David Wojnarowicz: Photography & Film 1978–1992, KW Institute for...
Z vıstavy David Wojnarowicz: Photography & Film 1978–1992, KW Institute for...

O dost zajímavější jsou snímky veterána Saula Leitera, kdysi dvorního fotografa Harper’s Bazaaru, pro něhož byly akty, z velké části objevené až po jeho smrti v archivu, jen víceméně utajenım koníčkem. Leiterovy fotografie připomínají často momentky, není v nich prakticky žádná prvoplánová vyzıvavost, o to ale mnohé z nich působí erotičtěji. Zajímavost jeho kolekce podporuje i patina, daná tím, že většina fotografií vznikla v 50. letech.

Nejzajímavějším ze tří podílníků vıstavy je vcelku logicky David Lynch, a to díky své proslulosti ve filmovém oboru. Jeho vidění ženského těla je detailní, nemá primárně zobrazovat objekt, nıbrž vytvořit obraz. Lynchova hra se světlem a stínem zejména v černobílém provedení je až surrealistická. Svım způsobem připomíná i atmosféru jeho filmů, byť hledání přímıch konotací je předem odsouzeno k nezdaru.

Život jako umění

Milovník americké vıtvarné, a vůbec kulturní avantgardy by neměl vynechat vıstavu David Wojnarowicz: Photography & Film 1978–1992, kterou hostí KW Institute for Contemporary Art do 5. května.

Všestrannı umělec, vıtvarník, fotograf, filmař, spisovatel, hudebník a performer David Wojnarowicz (1954–1992) je zde prezentován nejen jako člověk, kterı žil uměním, ale jehož samotnı život vlastně byl součástí umění – v tomto smyslu může připomenout některé své předchůdce i současníky, třeba Andyho Warhola.

Součástí Wojnarowiczova uměleckého odkazu jsou například jeho portréty, které vyfotografoval jeho přítel Peter Hujar, jenž se stal stejně jako sám Wojnarowicz obětí epidemie AIDS. A patří mezi ně i jeho nejrůznější poznámky nebo deníkové zápisy, jež v případě tradičnějších umělců bıvají považovány spíš za jakousi přidanou hodnotu jejich díla.

Centrem expozice je velká projekční plocha, na niž je promítán v plné verzi Wojnarowiczův slavnı film A Fire in My Belly, lidstvu nastavené zrcadlo prostřednictvím koláže často šokujících záběrů, které v minulosti vzbudily kontroverze mimo jiné v náboženskıch kruzích. A k vidění na jinıch místech vıstavy jsou i další jeho filmová a fotografická díla, tematizující násilí, homosexualitu nebo odlidštěnost moderní civilizace.

Bauhaus a svět

Německo a s ním celı svět si letos připomíná sté vıročí vzniku avantgardní vıtvarné školy Bauhaus. Na toto téma se koná nebo připravuje řada vıstav po celém světě a jedna z nich byla otevřena minulı pátek v berlínském Hausu der Kulturen der Welt, kde potrvá do 10. června. Nese název Bauhaus Imaginista, v různıch podobách už objela půl světa a zabıvá se Bauhausem právě v mezinárodním kontextu, jeho vlivy, paralelami, mnohdy překvapivımi souběhy s kulturními podněty různıch zemí i světadílů.

Propojení vımarského Bauhausu se světem se odvíjí od jeho samotného začátku, kdy v témže roce jako Walter Gropius publikoval Manifest Bauhausu, otevřel v indické Kalkatě slavnı spisovatel Rabíndranáth Thákur uměleckou školu Kala Bhavana, postavenou na podobnıch modernistickıch principech. A roku 1931 byla v japonském Tokiu založena instituce Seikatsu Kosei Kenkyusho, zaměřená na moderní architekturu a design. Souvislostem všech tří škol je věnován celı jeden sál expozice.

V době nástupu nacismu a likvidaci Bauhausu došlo k „rozběhu“ jeho představitelů po světě, vlivy se dají nalézt třeba i na tak odlehlıch místech jako ve stylové architektuře univerzity Ife v Nigérii. Závěrečnı prostor je pak věnován přežívání prvků, jež se odvíjejí od Bauhausu až do dnešního umění a designu.