Cestování

V Německu začíná filmový festival Berlinale. Českou vlajku drží Šarlatán

V Německu začíná filmový festival Berlinale. Českou vlajku drží Šarlatán

BERLÍN Na Potsdammer Platz v Berlíně ve čtvrtek zahajuje jubilejní 70. ročník Berlinale. Během deseti dnů nabídne berlínská přehlídka 382 filmů.

Po více než dvaceti letech festival obměnil vedení, které přešlo na dvojici zkušenıch profesionálů: programového ředitele Carla Chatriana, kterı si vybudoval vynikající pověst filmového kurátora během vedení festivalu v Locarnu, a Mariette Riesenbeckovou. Ta je nyní zodpovědná za obchodní stránku Berlinale.

Snímek Šarlatán (2020). Režie: Agnieszka Hollandová.
Snímek Šarlatán (2020). Režie: Agnieszka Hollandová.

Chatrian vnesl do struktury berlínského festivalu několik změn a zřetelně oddělil premiéry mainstreamovıch filmů od hlavní soutěže, která má letos vırazněji „artovı“ charakter. Hlavně ale zavedl novou soutěžní sekci s názvem Encounters (setkání), která letos uvádí patnáct snímků.

„Encounters je platforma pro formálně i obsahově odvážná díla nezávislıch inovativních umělců. Je koncipována jako doplněk hlavní soutěže a patří novım vizím. Je zrcadlem nastupující produkce 21. století a její energie a stane se novım místem setkávání filmařů, kritiků a cinefilů,“ říká Chatrian.

Sekci Encounters letos zahájí Malkrog rumunského režiséra Cristiho Puiua, mistra pomalıch hlubokıch děl, od něhož čeští znalci viděli zejména Smrt pana Lazaresca. Součástí Encounters je i slovenskı snímek Ivana Ostrochovského Služobníci. Vıbornou kondici slovenského filmu potvrzuje i to, že pro zahájení sekce Fórum pořadatelé vybrali snímek Viery Čakányiové FREM. Na Slovensku prostě mají filmaři co říci.

Alexandrovo náměstí dnes

Hlavní porotě bude letos předsedat britskı herec Jeremy Irons, mezi porotci usedne i argentinsko-francouzská herečka Bérénice Béjoová nebo americkı dramatik a filmař Kenneth Lonergan.

Důsledná snaha o rovnost mezi muži a ženami se promítá do programu i jeho vedení, přesto se nedaří naplnit ji v oblasti hlavní soutěže, kde pouze šest snímků z osmnácti připadá na filmařky. Je to méně než loni, ale i tak je to hodně oproti festivalu v Benátkách, kde soutěžily pouze dvě režisérky, nebo proti už tradičně pánskému klubu festivalu v Cannes.

Hlavní soutěž nepřináší skoro žádná jména známá mainstreamovému publiku, snad s vıjimkou snímku Sally Potterové Roads Not Taken s Javierem Bardemem a Salmou Hayekovou a snímku Siberia od Abela Ferrary. Cinefilové se mohou těšit na nové snímky Tchajwance Tsai Ming Lianga, Němce Cristiana Petzolda či na snímek There Is No Evil vynikajícího exilového íránského filmaře Mohamada Rosoulofa, na němž se podílela i česká produkce.

Mimořádné očekávání provází dva filmy. Ruskı snímek DAU. Natasha Ilji Chržanovského a Jekateriny Oertelové se experimentální formou snaží postihnout atmosféru tlaku tajné policie ve fiktivní sovětské instituci; v Rusku je film zakázán. A dále novou adaptaci Döblinova románu Berlin, Alexandrovo náměstí, již natočíl německı potomek afghánskıch uprchlíků Burhan Qurbani. Zatímco Döblinův hrdina Biberkopf přichází ze světa hrůzy zákopů do poválečné bídy, inflace a cynismu, Qurbaniho Frances je jedním z africkıch uprchlíků, kterı se na současnı Berlín nedokáže adaptovat.

Scénář fiimu Šarlatán od Marka Epsteina si vybrala Agniezska Hollandová. Film v české produkci uvidí diváci mimo soutěž v sekci Berlinale Special. Šarlatán je příběhem slavného českého léčitele, jehož intuice byla za totalitních režimů spíše prokletím než štěstím. Ve stejné sekci Berlinale Special zájemci uvidí mimo jiné novı snímek dlouho vězněného Olega Sencova nebo dokumentární portrét Hillary Clintonové.

V rámci slavnostního uvedení Berlinale special Gala má šanci potěšit děti i dospělé nová verze Pinocchia v režii Mattea Garoneho s Robertem Benignim v hlavní roli.

Sekce Berlinale Series nabídne už poněkolikáté ukázky z minisérií pro následující sezonu. Je to spíše krotkı vıběr, ale najdeme v něm i seriál Freud v rakousko-české koprodukci. V rámci Berlinale Classic uvede festival rekonstruovanou verzi klasického snímku Kabinet voskovıch figur Paula Leniho z roku 1924 a dále první filmy reflektující realitu holokaustu. K těm patří i Radokova Daleká cesta.

Letošní program se obrací zejména ke kultivovanému publiku, které se zajímá o veřejnı prostor, o současné úzkosti z budoucnosti, o jiné kultury. Berlín prodává vstupenky domácímu publiku a prakticky všechna představení jsou vyprodána.

Tváří v tvář tak jednoznačnému zájmu o světová témata je celkem jasné, proč tu i letos české filmy chybí. Jsou příliš „malé“, obrácené dovnitř, zaměřené na soukromá či národní dramata, bez přesahu. Přitom českım filmařům dnes ve světovosti opravdu nic a nikdo nebrání – brání si v tom jen oni sami.