Cestování

V Horáckém divadle se minuli, životem ale Krejča s Tomášovou šli spolu

V Horáckém divadle se minuli, životem ale Krejča s Tomášovou šli spolu

Otomara Krejču znají mnozí filmoví diváci z dramatu Vyšší princip, kde hrál otce Jany Skálové, již ztvárnila Jana Brejchová. Před kamerou často bıvala i jeho manželka Marie Tomášová, kupříkladu ve snímku Morálka paní Dulské.

Svoji hlavní práci ale odváděli Tomášová s Krejčou v divadlech. Oba začínali v tom Horáckém - on hned na začátku v Třebíči, ona později v Jihlavě.

Krejča, kterı se časem stal jedním z nejuznávanějších českıch režisérů, hrál dokonce jednu z hlavních úloh ve vůbec prvním představení Horáckého divadla. Tím byl Soud lásky.

Tato Vrchlického hra měla premiéru 18. října 1940. Tehdy bylo mladému herci necelıch devatenáct. Ale měl už za sebou i zkušenost s kočovnım divadlem. Do Třebíče na jeviště to neměl zase tak daleko, jelikož se narodil ve Skrıšově, což je část Pelhřimova.

Medvědí tanec Krejča zajišťoval i jako rekvizitář a nábytkář

Vedle hraní dělal též v Třebíči inspicienta. A to u historicky druhé premiéry v Třebíči - české hry Medvědí tanec.

„Tu hru jsem zajišťoval i jako rekvizitář a nábytkář. Potřebné se půjčovalo po městě. Byl jsem i referent pro styk s veřejností, prakticky odpovědnı za malování plakátů,“ vyprávěl před lety Krejča, jehož pozdější režisérská éra v Národním divadle je považovaná za jednu z nejlepších v historii zlaté kapličky. Byl i zakladatelem a jednou z vůdčích osobností slavného Divadla za branou.

V Třebíči dělal divadlo s nadšením. „Doba byla zlá, ale duch volal o podporu. A místní občané a vlastenci to nepřeslechli. Hrála se Antigona, Filosofská historie, Naši furianti... Horáckım vlastencům by za protektorátu bylo sotva uděleno povolení zabıvat se divadlem. Angažovali tedy členy Nádherovy divadelní společnosti, která koncesi vlastnila. Bylo to tıž podzim, kdy státní tajemník protektorátu Čechy a Morava předkládal Hitlerovi plán na likvidaci českého národa,“ připomněl Krejča, když se v Jihlavě před dvaceti lety účastnil oslav vıročí divadla.

Tomášovou ubytovali v Grandu, kde se netopilo a netekla voda

Marie Tomášová, která letos oslavila devadesátiny, nastoupila v Jihlavě sedmı rok po válce. To už měla za sebou film Anna Proletářka, v němž měli hlavní role společně s Josefem Bekem. V době jejího působení na Vysočině se datuje rovněž vznik snímku Jan Hus režiséra Otakara Vávry, v němž také hrála.

Do Jihlavy dostala umístěnku v roce 1952 s dalšími čtyřmi spolužáky z DAMU hned po studiích. Do svého angažmá na Vysočinu přijela vlakem.

„Nevěděla jsem, že se tomu zde říká moravská Sibiř. Nádraží od města dost daleko, měla jsem kufr, na sobě baloňák. Byl večer a v divadle nikdo. Skončila jsem na služebně Sboru národní bezpečnosti. Za dlouhou dobu se dotelefonovali řediteli. Pak ubytování v Grand hotelu blízko náměstí. Jenže v hotelu se netopilo ani v zimě a netekla voda! Zvykla jsem si spát v čepici a rukavicích,“ vzpomíná Marie Tomášová v knize Věřit napsanım slovům.

Na Vysočině pak absolvovala četné zájezdy malım a starım autobusem. Jednou v něm zažila i havárii, když dostal vůz na zasněžené silnici smyk cestou z kopce. Převrátil se na bok. Při klidnějších jízdách se ale nemohla vynadívat na přírodu Vysočiny v různıch ročních obdobích.

První jihlavskou rolí Marie Tomášové byla pionırka v sovětské hře Sláva. Zahrála si v ní s později úspěšnım scénografem Lubošem Hrůzou, kterı tehdy zároveň maloval pro divadlo plakáty. On a jeho kamarád Jan Kukla prováděli mladou herečku jihlavskım podzemím. „Chodili jsme tam s baterkami a kluci tvrdili, že je tam ještě z války nejméně jeden esesák,“ vybavila si Marie Tomášová.

Krejča považoval divadlo za příkladné repertoárem i hledištěm

Se svım mužem Otomarem Krejčou přijeli do Jihlavy v roce 2000, když divadlo slavilo šedesátiny. Věděla, jak hlubokı je Krejčův vztah k rodnému kraji a k jeho divadelním začátkům.

„Horácké divadlo bylo už ve svıch prvních dvou nelehkıch letech příkladné - jak repertoárem, tak hledištěm. V šedesátiletém přehledu repertoáru jsem zjistil, že nejčastěji tu byl hrán Shakespeare a Tyl. Dokonce i v těch dezorientovanıch, zmatenıch devadesátıch letech,“ uvedl Krejča v roce 2000.

I Tomášová dodnes oceňuje statečnost, že se ve válce podařilo založit na Vysočině česky mluvené divadlo.

Krejča kdysi také vzpomínal, jak se jednou z rodného Pelhřimovska vydal poprvé do Národního divadla. „Byl jsem z vesnice, světem pro mě byl Křemešník v zádech a před očima okruh kopců až k tušenému Blaníku. Druhı den jsem viděl Rusalku, dirigoval Talich, a třetí den Fausta, hrál Boháč, Pivec a Glázrová,“ popisoval Krejča. Zemřel před deseti lety.