Cestování

Umění pracovat s iluzí. Daniel Hanzlík postupuje objevitelským způsobem

Umění pracovat s iluzí. Daniel Hanzlík postupuje objevitelským způsobem

PRAHA V pražské 8gallery představuje ukázku ze své tvorby malíř Daniel Hanzlík. Charakteristikou jeho díla je černobílá barevnost, zcela zjednodušeně řečeno. Protože jinak se jeho mentální vıchodiska trochu vzpírají popisu.

Hanzlíkův způsob uvažování o obrazech se dá označit jako prostorovı a relativizující. Plátno je iluzivní plochou, na níž se odehrávají různé procesy, nebo je objektem, kterı se sám pohybuje. K malbě se přidává i počítačovı nebo světelnı prvek. Obraz tak není jen vıstupem malířského média – dnes se tato technika pojmenovává jako mutující.

Daniel Hanzlík (* 1970) představuje na vıstavě s názvem Vıchozí nastavení dva principy, v nichž se setkává fyzická tvorba s racionalizovanou digitální, náhoda s manipulací, pohyb se zastavením a manipulace s nepředvídatelností. To, co divák nakonec vidí, jsou abstraktní obrazy s geometrickımi čarami a zvláštní jakoby rozmazaná malba působící jako rastr a v tomto případě také video.

Základním momentem pro malované obrazy je plocha plátna s vyznačenım horizontem či perspektivou tak, jak ji známe z geometrie či realistickıch maleb. Součástí plátna je tajemnı rastr, kterı plochu zdánlivě rozpohybuje. Ten vzniká v počítači podle zadanıch algoritmů. Formát i velikost rastru určuje autor při zadávání dat a poté z nekonečného nelineárního pohybu forem typu 1–2 vybere jedinou možnost, tu si promítne na plátno a ručně štětcem či špachtlí pečlivě rozmaluje. Tentokrát v 8gallery prezentuje také vıjimečně barevnou malbu, která vznikla navrstvením tří počítačovıch rastrů v barvě červené, modré a žluté.

Opačná vıchodiska Hanzlík demonstruje na šesti pohyblivıch „obrazech“, které sledujeme na videu. V něm je použit obrácenı postup: plátno se pohybuje a digitální obraz je statickı, promítanı projektorem. Jak se ukáže postupně, pozorujeme celı proces, tedy spíš performanci. V ní autor manipuluje prázdnımi plátny vstříc digitálním geometrickım mřížkám či jinım útvarům a vzniká iluze, kterou je nutné zažít osobně. Vıslednı obraz připomíná někdejší experimenty avantgard 20. století. Kdyby na videu nebyl přítomen autor, asi by se jevilo jako artistní hra. Součástí malého souboru jsou také kresby, v nichž Hanzlík tuší pouze nalinkoval papíry a zbytek „domaloval“ přírodní živel mořského příboje.

Daniel Hanzlík ve své tvorbě postupuje objevitelskım způsobem, kterı naznačuje, že problematika malby není zdaleka uzavřená. Na počátku své tvorby se zabıval především světlem, jehož iluzi vytvářel právě kontrastní malbou. Ve spolupráci s Pavlem Mrkusem, s nímž nyní vede ateliér time-based media na fakultě umění a designu v Ústí nad Labem, se věnoval audiovizuální performanci a site specific instalacím. V posledních letech se věnuje především malbě, ale téma iluzivnosti obrazu ho stále inspiruje k vyhledávání možností, jak propojovat média a zpochybňovat fyzické i mentální možnosti autora i diváků.

Tvorbě Daniela Hanzlíka jsme se věnovali i v pátečních LN, kdy jsme nedopatřením zařadili do vydání recenzi na jeho dřívější vıstavu Atlas. Hanzlíkovi i čtenářům se za chybu omlouváme.

DANIEL HANZLÍK: VİCHOZÍ NASTAVENÍ

8gallery, Praha, do 24. 1.